Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Moje myšlenky

Nemá cenu

27. března 2007 v 19:08 | Simča
Nemá cenu se ohlížet do minulosti!
Nemá cenu plakat pro to, co už naše slzy jednou vyvolalo.
Nemá cenu vůbec plakat pro to, co už se stalo dávno.
Nemá cenu si znovu vyčítat věci, které jsme udělali a pak jich litovali.
Nemá cenu nadávat si za to, jak si s námi naše city hrály.
Nemá cenu vzpomínat na všechno zlé, co se nám stalo. Mnohem lepší vzpomínky jsou ty dobré a i kdyby jich bylo málo, tak stojí za to.
To, so se již stalo, nezměníme! Neříkám, že s tím TEĎ už nelze nic dělat, jen podotýkám, že do minulosti se vrátit nelze. Bohužel.

Jak sbalit kluka, když se mu nelíbím

27. března 2007 v 18:34 | Simča
Na začátek tohoto článku musím napsat takový malý detail a to, že já opravdu nevím, jak sbalit kluka, když se mu nelíbím, kdybych to věděla, tak už ho dávno sbalím (i když vlastně já ani nevím, jestli se tomu klukovi líbím nebo ne :)
Jak sbalit kluka, když se mu nelíbím? To je fakt zapeklitá otázka. Těžce, opravdu těžce, to je odpověď!
Pokud tomu klukovi jde jen o vzhled, tak snad ani nemá cenu ho balit a bojovat o jeho lásku. Kluk, kterému jde jen o vzhled, je hodně povrchní a stejně bychom u něj nenašli to, co hledáme. Museli bychom se ve vztahu bát toho, že se mu jednoho dne vzhledově přestaneme líbit. Nebo také toho, že je všude přece spoustu hezčích holek a on by za chvíli mohl odběhnout za některou z nich.
Samozřejmě, že vy chcete toho kluka určitě ně podle vzhledu, že? Určitě podle chování, nebo že by to byla ta vypracovaná postava a sexy svaly, co vás tak přitahuje? Ten krásný obličejíček manekýna? ;)
A víte vůbec jistě, že se mu nelíbíte? On vám to řekl? Jestli ano, myslím, že je to docela ztracený případ, za to vám nestojí, máte na lepšího a ne na nějakého namyšleného borečka (blbečka), pro kterého nejste vzhledem dost dobrá. Pokud vám to neřekl, tak to vůbec nemusí být pravda! Třeba se mu líbíte, jen on vám to ještě nedal nějak najevo.
Znám jednu ženu a muže. Ta žena, když poprvé uviděla toho muže, tak ho podle vzhledu odsoudila a řekla: "Takového? Nikdy!" Jenže, co osud nechtěl, ti dva se dali dohromady, protože zjistili, že si hodně rozumí. Společnou řeč a zalíbení našli, i když ve vzhledu nevyhovoval ani jeden tomu druhému. Muži se líbili tmavovlasé dívky, jenže zrovna tahle byla přírodní blondýnka. Ti dva jsou dnes stále spolu a klape jim to a na své první dojmy z té druhé osoby vzpomínají jen se smíchem. Je to ironie osudu, že se dva takoví lidé dají dohromady. Je to ale důkaz toho, že vzhled přeci jen není rozhodující, i když svou podstatu také hraje.
Pokud se tomu klukovi nelíbíte, zkuste si uvědomit proč, jestli je chyba na vaší straně či na jeho. Jestli se mu nelíbíte podle vzhledu, či chování, či vlastně proč? Jestli je to proto, že mu nevyhovuje vaše barva vlasů, tak nevím, jestli by bylo vhodné se kvůli němu přebarvit. To je na každé z vás, ale já bych se nikdy kvůli klukovi, který je třeba na blondýnky, i když by se mi moc líbil, nepřebarvila, jsem se svou barvou spokojená a i když je víc kluků, kteří letí na blondýnky, já jako brunetka jsem velmi spokojená :) Jestli tomu klukovi nebude vyhovovat vaše postava a řekne, že se mu nelíbíte jen proto, že jste tlustá, kašlete na něj, určitě na světě běhá jiný, kterému se budete líbit taková, jaká jste. (Pokud samozřejmě nemáte nadváhu třeba padesát kilo, to už byste asi se sebou něco dělat měla, ale zase ne kvůli tomu klukovi, ale kvůli sobě!)
Pokud se mu nelíbíte a nevíte proč, chtělo by to nějak zjistit důvod jeho nezájmu. Tomu klukovi se třeba můžete líbit, jen on už má třeba holku a tak prostě o další nemá zájem, či je do nějaké zamilovaný a i když ještě jeho láska není opětovaná, tak doufá, že v brzké době bude a vztah nechce hledat někde jinde.
Vždy si uvědomte, jestli se mu vážně nelíbíte, proč se mu nelíbíte a kvůli čemu se on líbí vám. Pak o tom zkuste přemýšlet dál. Pokud máte odvahu, můžete se ho na to rovnou zeptat a pak budete vědět, na čem jste.
Jestli se mu nelíbíte vzhledově, zkuste se s ním bavit jen jako kamarádka, nechtějte ze začátku něco víc, třeba postupem času zjistíte, že si dobře rozumíte a vzhled už nebude tak podstatný jako předtím. Hlavně toho kluka nějak přehnaně neuhánějte. Pamatujte, kluci radši dobývají, kluci raději loví kořist, než aby oni byli ta kořist, která bude ulovená. Na druhou stranu i kluky potěší, když o ně nějaká holka jeví zájem, ale když je uhání a běhá za nimi jako stíhačka, to už je jiná! Nic se nemá přehánět.
Závěrem je, že vážně pořád nevím, jak sbalit kluka, kterému se nelíbím. Ono tady jde o to jak kterého a o jakou jde situaci. Některého kluka sbalit jde, jiného ne. Na tuhle otázku ani není pořádná odpověď. Tedy je … ale v každé situaci jiná.

Zamyšlení nad citátem 1

25. března 2007 v 22:15 | Simča
1. V celém životě se vyvaruj tomu posuzovat lidi podle vzhledu!!
Tohle si mnoho z nás neuvědomuje. Hodně lidí posuzuje ty druhé jen podle toho, jak vypadají. Jenže kdo z nás může za to, jak se narodil? Jakou mu příroda dala krásu nebo naopak, co mu spíše nedala? Samozřejmě některé věci na našem těle můžeme zkrášlovat a ovlivňovat, ale ne vše.
Nejvíce se tohle týká asi vztahů. Spousta holek a kluků je tak povrchních, že by v životě nechodila s někým, kdo není moc pěkný.
Ale tak trošku každý z nás posuzuje v tomhle směru druhé podle vzhledu, neříkám že já ne, to bych opravdu lhala. Opravdu to dělá každý!!! A pokud někdo tvrdí, že ne, tak lže! Ale zase něco jiného je to, když za nějakou holkou (klukem) přijde holka (kluk) a ten/ta ji odmítne jenom proto, že se jí/jemu nelíbí na první pohled. I méně krásní lidé mohou být v mnoha směrech krásnější než ti vzhledově nádherní. Většina (neříkám že všichni) pěkných lidí to o sobě totiž ví, že jsou opravdu krásní a proto se také v mnoha případech chovají tak, jak se chovají.
Nikdy bych neodmítla hned kluka, který se mi vzhledově nelíbí (výjimka jsou staří chlapi, protože nepodporuji vztahy mezi mladou holkou a starým chlapem, to je pro mě fuj, nic proti).
Opravdu tedy už NIKDY nikoho neposuzujte podle vzhledu. Ti méně krásní jsou v mnoha případech lepší přátelé a i lepší lásky. Je sice pěkné se chlubit tím, jakého máme krásného kluka/holku, ale co je vnější krása proti krásnému srdci?
Možná si hodně z vás řekne, tak tohle zamyšlení musela psát vážně nějaká obludka, ale já sama o sobě můžu říci, že nejsem ani nějak škaredá, ale ani pěkná. Jsem normální holka.

Je mi už tolik a s nikým jsem nechodil/a

25. března 2007 v 21:52 | Simča
Mnoho dívek a kluků smutní a stydí se za to, že už jim je tolik a tolik let a s nikým ještě nechodilo. Vezměte si to ale takto, je lepší mít každý týden někoho jiného, nebo raději nikoho? Pokud máme každý týden někoho jiného, pak se tomu snad nedá říkat vztah a pokud to tak už někdo náhodou nazve, tak rozhodně to nejsou vztahy z lásky. Pokud jste ještě nikoho neměli, tak snad jen čekáte na toho pravého človíčka.
Berte to pozitivně. Když jsme sami, nikdo vás neomezuje, můžete si dělat, co chcete, s kým chcete, kdy chcete, kde chcete. Nikdo na vás nebude žárlit a nikomu nebude vadit, když se budete bavit s jinou holkou/jiným klukem.
Proč jsem s nikým nechodil/a?
Pokoušel/a jsi se někoho balit? Že ne? Tak to bude asi jeden z důvodů. Vezměte to takhle, kdybyste balili skoro každého, určitě by se někdo chytnul a už byste dávno s někým chodili, ale tohle přece není to, co chcete, ten někdo by za to nemusel vůbec stát. Je opravdu divné, že někteří lidé s někým chodí jen proto, aby vlastně s někým chodili a nebyli sami. Raději budu sama, nežli bych chodila s někým, s kým by mi nebylo dobře ... proč si to spoustu lidí neuvědomuje?
Nikam nechodím, jsem pořád doma, protože nemám s kým, či mě to nebaví. Tak tohle bude další z důvodů, jestliže nikam nechodíme, možností, jak navázat kontakt s osobou druhého pohlaví není zase tolik, ale přece jen jsou. Nemusíte ale chodit nikam daleko, plno kluků/holek potkáváte každý den - ve škole, na ulici, v autobuse, ve vlaku atd .... nemusíte je potkat zrovna v hospodě, či na nějaké diskotéce. I na takových obyčejných místech se dá seznámit.
Když o mě má někdo zájem, couvnu a nevím proč. Tak tohle bude asi další důvod, hm ... Mně se taky někdy stalo, že jsem z neznámého důvodu couvla a vůbec nevím proč a asi se to nikdy nedozvím. Nebylo by to tím, že by se mi ten druhý nelíbil podle vzhledu, to ne, za to lidi neodsuzuji, teda jsou výjimky, ale to se spíš týká věku, ne že bych odsuzovala, ale mám své přesvědčení. Necouvla jsem ani proto, že bych se vztahu bála, couvla jsem z neznámých důvodů. Někdy člověk snad couvne proto, že ví, že by snad toho druhého neměl víc než rád a tak by mu ublížil, nebo chce někoho jiného a nechce dávat plané naděje, či se mu nelíbí chování toho druhého, nebo jsou tu takové věci, kterého odpuzují a on to ani vlastně neví, ale to mu vlastně brání začít vztah. Lidé couvnou z mnoha důvodů, někdy ani netuší proč, nebo nechtějí vědět proč, i když to v hloubi srdce moc dobře ví!
Jsem už dlouhou dobu zamilovaná/ý do jednoho človíčka a nikoho jiného si nevšímám. A tak tohle je rozhodně další z důvodů. Tohle určitě hodně z vás moc dobře zná, máme oči jen pro tu jednu osůbku a ty ostatní jsou nám ukradení, taky proč bychom se měli dívat po jiných, když už jsme si vybrali a ten náš je v našich očích nejkrásnější, nejmilejší, prostě nej, nej, nej! Když si nevšímáme jiných, nemůžeme čekat, že si tak někdo všimne nás a když už, že najde tu odvahu nás oslovit, když my mu nevěnujeme ani jediný pohled!
Je ještě mnoho dalších důvodů, proč jste s nikým nechodili, všechny je tu rozebírat ale bohužel nehodlám. Opravdu ale nechodit s nikým, není žádná ostuda!
Nechápu, jak na internetu ty třináctky píšou, že s nikým nechodily, jejich kamarádky už měly kluka a jen ony ne. No myslím si, že v některých případech (ne-li ve všech) se jedná ještě o malé děti a trápení s tím, že s nikým nechodily, opravdu není na místě (I když mně už je víc než třináct let, stejně si někdy připadám pořád jako dítě a někdy bych se do těch bezstarostných dětských let chtěla vrátit). Ono už to vlastně nepíší jen třináctky, ale i mnohem mladší holky, hm ... je to opravdu zajímavé. Neříkám, že chodit s někým ve třinácti letech je špatné, ne, to je v pohodě, chodit si můžete s kým chcete a v kolika chcete, přeci láska je tu v každém věku, ať ta dětská, nebo i ta dospělácká, ale trápení s tím, že jste s nikým nechodili v tomto věku není opravdu podstatné. Vždyť naše mámy nám vykládají, že si v tomto věku hrály ještě s panenkami a my už se tu skoro množíme :)
Holka, co měla milion kluků není žádná borka, jak si některé omylně myslí a chlubí se tím. Nezáleží na tom, kolik jste měli partnerů, ale na kvalitě a délce vztahu. Nikdy se neposmívejte nikomu, kdo s nikým nechodil, třeba měl těch možností s někým chodit víc než vy si myslíte, jenže na to ještě nebyl připravený, nebo z některého důvodu nechtěl.
Samozřejmě nic se nemá přehánět, ani čekat na lásku celý život a nechodit s nikým do padesáti let by asi také nebylo to nejlepší ...
V dnešní době sice záleží některých lidem hodně na vzhledu, ale ne všem. Spousta ne moc pěkných lidí má partnera a jsou s ním šťastní.
Myslíš si, že jsi tlustá/ý? Vždy je na světě někdo, kdo je tlustější než ty a má partnera. Myslíš si, že jsi škaredá/ý. To určitě ne, zase vždy je někdo škaredší než ty a také má partnera. Vždy je někdo menší, větší, tlustší, hubenější, má horší vlasy než ty. Nikdo není úplně nejškaredší na světě, každý má právo na lásku. Ale nehledejme lásku příliš, to by také před námi mohla utíkat, ale také nejúčinnější způsob není jen stát a přešlapovat na místě, to bychom mohli přešlapovat celý život a nedočkali bychom se. Někdy chce lásku trochu postrčit, ale zase ne moc :)

Lidé okolo

25. března 2007 v 19:33 | Simča
Každý den kolem mě projde hodně moc lidí. Některé jsem zaregistrovala, jiné ne. Některých si všímám více, když je potkám, jiných méně, či vůbec. Někteří můj zájem vyvolali bez toho, aby se na mě podívali, čili jen tím, že se náhodou ocitli v blízkosti, když jsem zrovna byla schopna zkoumat své okolí a zaregistrovávat nové tvářičky. Jiní jsou zase kamarádi těch zaregistrovaných tváří.
Některé lidi známe i několik let, ale nevšímáme si jich, nevnímáme ani, že kolem nás každý den chodí. Myslíme si, že my jim jsme stejně ukradení jako oni nám, ale když se jednoho dne pořádně zadíváme, tak můžeme zjistit, že to není pravda a že jsme celou tu dobu přehlíželi hodně důležité, milé a přátelské osoby.
S některými se bavíme, ale jen tak, že se například pozdravíme a to je celý rozhovor, my třeba ani nepřemýšlíme nad tím, že by ten rozhovor měl nějak pokračovat, a tak se ani nesnažíme, ale třeba ta druhá osoba by zrovna o pokračování stála a třeba víc, než si myslíme!
Máme oči jen pro toho jednoho, jenže jeho pohled nepatří nám, díky tomu můžeme lehce přehlédnout, že pohled a srdce někoho jiného patří zcela nám, ale jak na to máme přijít, když jsme zaslepeni "zamilovaností" do našeho vysněného prince a toho jiného pro nás jen obyčejného nicneříkajícího člověka nevnímáme.
Už vás štve ten člověk, co je pořád ve vaší blízkosti? Když váš idol (je to fakt hrozné slovo, ale moc jiných vyjádření neexistuje a tohle je dost krátké) se na vás vůbec nedívá, ani se nesnaží do vaší blízkosti dostat, vypadá to spíš jakoby se vám spíše vyhýbal a chodil jinudy :( V duchu nadáváte na toho člověk, co se ve vaší blízkosti potuluje, ale zároveň nadáváte na svého idola, že zrovinka on tohle nedělá!
Ten kluk (holka) už se na mě zase dívá? Co po mě chce? Myslím, že na tohle je v mnoha případechjasná odpověď. Jestli vás nějaký kluk (holka) propaluje svým pohledem, znamená to ve více případech, že se mu (jí) líbíte a i když on/a vám vzhledově zrovna nevyhovuje a máte vyhlídnutý jiný ideál, i tomuto člověku byste měli dát šanci. V mnoha případech je ten člověk milejší a hodnější než osoba, kterou vy tak zbožňujete. Ta může být sobecká, namyšlená či může mít jiné špatné vlastnosti a chováním vám vůbec nemusí vyhovovat. A i kdyby vám ona chováním vyhovovala, také se může stát, že vy jí ne :(
Chci ho/ji, už je to ale tak dlouho. Je to marné čekání na to, až si mě všimne, když já nemám tu odvahu ho/ji oslovit. Nechci nikoho jiného, chci jen jeho/ji! Ale pro něj/ni jako bych neexistoval/a. Mému pohledu se vyhýbá, co mám dělat? Zapomenout? Já ale nechci zapomenout … říkám, nechci nikoho jiného, ten kluk/ta holka, co po mě kouká, má smůlu, já si vyhlédl/a tohoto/tuhle a jiného/jinou prostě nechci! A basta! - Myslíte si, že tohle je špatně? Ano, naprosto, bohužel se tím také někdy řídím :( Ale soustředit se jen na jednoho člověka není dobré, vždyť je nás na světě tolik a tvrdit, že pro každého z nás na světě existuje jen JEDNA pravá osoba je docela blbost. Myslím si, že pro každého z nás je tu nejmíň jedna osoba, se kterou bychom dokázali vydržet celý život. Těch osob je určitě víc, teď zbývá jen je najít. Teda stačí najít jednu z nich :)
Tvrdí snad někdo, že láska neexistuje? Proč bychom nemohli milovat jednu osobu celý život, když dokážeme celý život milovat například naše rodiče (i když docela odlišnou láskou)! Jistě že láska existuje, snad nevydrží vždy celý život a počáteční okouzlení po letech vyprchá, ale láska tu byla, je a bude :) Láska existuje a kdo tvrdí že ne, buď na ni nechce věřit, nebo nemá srdce, či ji ještě nezažil …

Být romantik - Je to špatně nebo dobře?

24. března 2007 v 17:58 | Simča
Být romantik - Je to špatně nebo dobře?
V dnešní době si říkám, jakou vůbec mají romantici šanci. Lidé, co touží po opravdové lásce, bez lží, podvodů, nevěry. V dnešní době, kdy se chtějí SKORO všichni bavit, jen tak nezávazně si užívat, nevázat se. Neříkám, že je na tom něco špatného, ale není přeci jen opravdová láska hezčí, než nějaké úlety a vztahy na jednu noc?
Čtu, jak holky a kluci na internetu nadávají na druhé pohlaví. Jak jsou všichni zkažení a neexistuje snad žádný člověk, který by tuhle zkaženost nesdílel s ostatními. Člověk, kterému nejde jen o vnější krásu, kterému nejde o to jen se bavit v posteli.
Ale takoví lidé existují, jen je to chce najít, ale není to zrovna lehké.
Romantik, co to vůbec znamená? Když někdo píše zamilované básničky, povídky, dopisy, dělá bláznivé, ale zároveň sladké a nádherné věci, aby si získal srdce druhé osoby. Aby tu druhou osobu potěšil a radoval se z radosti té druhé milované osoby. Aby nemyslel jen na sebe, ale na oba dva. Láska nejsou žádné velké dary. Sama láska je největší dar. Zamilovaní si nemusí dokazovat hodnotnými dary, jak se milují. Stačí maličkosti a i ty hodně potěší.
Kluci se stydí projevit své city. Přece nemůžou před kámoši říci: "To je moje láska, strašně ji miluju". Kdyby to řekli, báli by se, že si z nich ostatní budou utahovat. A ono to tak bývá. Kdo se o své holce vyjadřuje hanlivě, je borec, kdo krásně a láskyplně, je blbec. Samozřejmě to tak není všude, ale v některých případech ano :(
Mně se líbí stydlivý kluci, nemyslím tím úplně. Ale takoví ti nevinní. Sladcí, kteří nevypadají jako žádní frajírci a namyšlení borečci, ale kteří také mají mozek na správném místě.
Jenže od pohledu také nejde všechno odhadnout, kluk, co vypadá na velkého stydlína a prima kámoše, může být také velký frajírek, který se jen narodil s takovým kukučem.
Hodně kluků nadává, že holky jsou na grázly a ti hodní kluci zůstávají takto sami a holky se jim vypláčou na rameno, když grázlové je opustí, či jim ublíží. No ale já jsem jedna z těch, co nechce žádného grázla, ale toho hodného kluka. Ale jak se rozezná grázl od hodného kluka?
Já nevím, jsem romantik? Někdy asi ano, představuji si lásku až moc růžově. I když podle mého chování v normálním životě se to asi nedá poznat.
V poslední době jsem hodně veselá holka, snažím si udržovat dobrou náladu, i když pořád to nejde. Chovám se i normálně (myslím), vůbec, co to je normální chování? Hm … tak to pořádně netuším, takže se možná normálně nechovám :o)
Nečekám na prince na bílém koni, i když jsem možná ten romantik, tak ne tak velký, nežiji v pohádce a ani bych nechtěla, tenhle svět zatím není tak zkažený, jak vypadá …
Možná ale nejsem romantik, jsem jen holka, co ví, co chce a co nechce.
Jinak být romantik není nic špatného, spíš bych řekla, že by se tím lidé měli pyšnit, že něco takového vůbec ještě existuje. Ale tak nic se nemá přehánět i to, pokud někdo romantik opravdu je, protože být úplně velký romantik asi také nebude to nejlepší …

Vyznání lásky

24. března 2007 v 12:59 | Simča
Vyznání lásky
Vyznat lásku, to vůbec není lehké, zvlášť, jsme-li na pochybách, jak to ten druhý příjme a co vůbec nám na to odpoví. Jestli cítí to samé, nebo něco úplně jiného. Vyznat svou lásku druhé osobě je opravdu odvážný krok, pokud to, co chceme říci, nejsou jen planá a vymyšlená slova. Vyžaduje to hodně odvahy, zvlášť pokud se s tou druhou osobou pořádně neznáte a tedy ani nevíte, co si může myslet. To však v mnoha případech netušíte, ani když tu osobu znáte už mnoho let. Chodíte-li spolu, je přece jen lehčí vyznat tomu druhému lásku, než když teprve váš vztah začíná, či ještě není a vy počítáte s tím, že začne.
Vyznat lásku jde mnoha způsoby, můžete někomu napsat na icq, e-mail, SMS, dopis, ale tohle jsou spíš taková zbabělá vyznání. Ten druhý člověk si může myslet, že si z něj děláte srandu, z očí do očí je to mnohem jasnější, ale na druhou stranu, kdyby to třeba přes SMS nevyšlo, můžete potom říci, že jste ji nepsali vy a svést to na někoho jiného, či že to byl jen žert, nebo sázka. Z očí do očí už by později bylo horší něco takového tvrdit.
Mnoho lidí nemá na to tu dostatečnou kuráž - postavit se tomu druhému tváří v tvář a říci, co k němu cítí, jelikož se obává těch záporných reakcí. Vždyť každý z nás v hlouby duše čeká, že když něco takového udělá, ten druhý se nám svěří s tím, že je na tom stejně a padnete si do náruče a … je konec pohádky. Jenže takhle to bohužel vždycky nechodí.
Jste-li kamarádi, vyznat tomu druhému lásku, je velice vrtkavý krok, protože jestli on vám řekne, že nic takového bohužel necítí, může se tím vaše dlouholeté kamarádství rozpadnout a třeba z vaší strany později změnit v nenávist z neopětované lásky. Někdy je přece lepší toho druhého už pak nevídat, když ho máte tak moc rádi a on vás ne :(
Vždy si pečlivě rozvažte kdy a komu vyznáte svou lásku. Někdo je moc zbrklý a pak to tak bolí, když vás druhá osoba odmítne. Na druhou stranu, někdo čeká tak dlouho, že se k tomuto kroku ani nedokope a přitom třeba by byla jeho láska opětována. Jenže bohužel …
Tohle je život. Láska patří k životu. Vztahy patří k životu. Lidé se scházejí a zase rozcházejí. Lidé se milují a nenávidí.
Ale jestli někoho opravdu máte moc rádi a snad to vypadá, že i on vás také, ale nemá tu odvahu, udělejte to první, nečekejte na další den, protože nikdy nevíte, co se může stát, již další den už by mohlo být pozdě! A vy byste toho pak celý život litovali …

Nešťastná láska

24. března 2007 v 12:53 | Simča
Nešťastná láska, to je problém společný pro mnoho lidí, každým dnem lidičkové na zemi prožívají to samé - trápení z lásky, i když je to u každého třeba jiné. Neopětovaná láska, platonická, láska ve které vám ta druhá osoba ubližuje a ani neví, jak vás to bolí, vůbec si to třeba neuvědomuje.
Co se ale vlastně myslí pojmem Nešťastná láska? Každý člověk to bere jinak a tenhle název je obecný. Láska, co to je? Milovat? Mít rád? Líbit se? Tenhle pojem ale platí, dá se říci, pro všechna tři tato slova, někdo někoho miluje, ten mu ublíží a je z toho nešťastná láska, či jen někdo někoho má rád a je to zase stejné, nebo se zase někdo někomu líbí, jenže ten druhý naše city neopětuje a jsme zase u toho pojmenování. Či snad ještě jiné příklady, podob téhle "lásky" je mnoho a i když jsou všechny na první pohled stejné, vždy se v něčem liší.
Proč si lidé navzájem ubližují a proč, když se človíček do nějaké druhé osůbky zamiluje, tak proč ta druhá osoba neopětuje naše city? Proč některé lidi dělí taková dálka, vždyť vztahy na dálku jsou tak složité a bolestné.
Láska je velmi vážná nemoc, u každého má jiné stádium. U někoho je šťastná, takže je nám tahle nemoc ku prospěchu, ale pozor na to, když je nešťastná, lidé kolikrát kvůli lásce dělají velké hlouposti, kterých později litují. Díky lásce létáme v oblacích, ale i z nebeských výšin se dá rychle a tvrdě snést na zem a zase se vrátit do kruté reality.
Po světě chodí stovky, tisíce lidí, které trápí tato hrozná nemoc, která má tak krutý název Nešťastná láska, tito lidé se jí nemůžou zbavit, protože to není tak snadné. Bylo by tak lehké říci si: "Nemiluji, nemám rád/a, nelíbí se mi," a najednou by to byla pravda, ze dne na den byste na něj/ni zapomněli. Jenže tohle nejde, tedy ve většině případech, je možné, že by se to někomu náhodou mohlo povést.
Jak je ale pěkné být do někoho zamilovaná/ý. Na tom druhém nevidíte ty jeho zápory a hledáte jenom klady, zápory se snažíte přehlížet, no a když se od něj snažíte odmilovat, tak zase hledáte ty zápory a snažíte se přehlížet klady, jenže to je mnohem těžší.
Nešťastná láska bolí. Moc bolí. Bere vám sílu. Tedy možná ne vám všem, já jen píšu to, co si myslím. Možná si myslíte, když jste nešťastně zamilovaní, že tohle je vaše jediná velká opravdová osudová láska, to on/a je ten/ta pravý/á, jinou už nenajdete, ale to je velký omyl, říká se to lehce, když vám ostatní radí, zapomeň na něj/ni, jsou na světě i lepší, je to sice pravda, ale kdo v té chvíli nešťastné zamilovanosti chce myslet na někoho jiného, když si myslí, že ten jeho vyvolený/á je ten nejlepší na světě. Ale nikdo není nejlepší ani nejdokonalejší.
 
 

Reklama