Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Básničky

Nevyrovná se

4. května 2012 v 22:31 | Simča
Ani veškeré peníze
na celičké planetě
nevyrovnají se přemíře
lásky na citové paletě.

Ani všechna tajemství
skryta v hloubi moří,
nevyrovnají se šílenství
a citu, co na svět se noří.

Ani všichni básníci
ani láska Romea a Julie
nevyrovnají se citu dívky toužící,
dívky, která Tě z celého srdce miluje.

Ani všechna zloba,
jež světu vládne,
nezlomí má slova
a cit?
Ten nikdy neuchřadne.

Dva osudy

20. dubna 2011 v 22:53 | Simča


Školka

Jsi ještě malý kluk,
s ostatními hraješ si v koutě,
křičíte, děláte pořádný hluk.
Já sleduji Tě nehnutě.

Jsi ještě malá holka,
s ostatními hraješ si v rohu,
jsme děti, tohle je školka,
avšak přesto Tě políbit chci - mohu?

Základní škola

Sedím tu před tebou v lavici,
Ty pozoruješ má záda,
nedokážu ani spočítat rovnici,
protože Tě mám ráda.

Koukám na tvé jemné vlasy,
nedokážu se na nic soustředit,
bohužel nevím, že se naše trasy
mohou brzy rozdělit.

Střední škola

Marně všude lásku hledám,
na ulici, v dopravním prostředku,
pak když se jedné poddám,
nezůstane to bez následků.

Jedna přítelkyně, druhá,
srdce mi všechny lámou,
s tou třetí je děsná nuda,
proto je nyní jen mou známou.

Střední škola / Vysoká škola

Projdeme kolem sebe na ulici,
Ty s ní a já s ním,
smutné tváře, srdce truchlící,
že vše je špatně, vím.

Vyrostla jsi a já taky,
již jsme oba dospěli.
Přestal jsem věřit na zázraky
a na hodné dívky alias anděly.

Vysoká škola / Práce / Školení

Po zkoušce, perném dni,
na zastávku doběhnu.
Prosím, jen se na mě ohlédni,
ať Tvému pohledu podlehnu.

Po dalším únavném školení,
když zřím Tě, zbavíš mě žalu.
Uhasíš touhu a zastavíš bolení
slovy: "Buďme navždy spolu."

(báseň z 3. 9. 2010)

Stín

20. dubna 2011 v 22:46 | Simča

Pod lampou spatřím Tvůj stín.
Ach, jak ráda bych splynula s ním.

Lásko, smím?

Rychle, odpověz, než zmizí.
Pozdě, snad nebyl Tvůj ale cizí.
Už z Tebe pomalu šílím,
řekni, byl jsi to Ty, či se mýlím?

Jsi tu, nebo někde v dáli?
Copak si se mnou jen odlesky noci hrály?
Jsi tam za horami či tady,
jsem zmatená, nevím si rady.

Lásko, co je sen a co realita?
Byl to Tvůj stín, či jen levná duplicita?

(báseň je z 24. 8. 2010)
Lásko, sním?

Z bláta do ráje

30. června 2010 v 17:57
ggg

Dlouhou dobu jsem stála v blátě
a byla potřísněna špínou.
Špatná nálada, pocity závratě,
to nyní nechávám pro jinou.

Teď nestojím, ale létám,
vzlétám, letím do ráje.
Pesimistický pohled je ta tam,
ráda věřím, že láska vyhraje.

Již nepoznám slovo smutek,
takhle vypadá pravé milování,
zahazuji kapesník pro zármutek
a končím nesmyslné rýmování.



Splašená láska

13. června 2010 v 12:40
ddd


Má láska je poněkud splašená,
řítí se rychle jako stádo koní,
možná proto jsem z ní tak nadšená
a mé srdce stále o více žadoní.

Již konečně cítím žár
a vím, co je to chtíč,
stačí jen doteků pár
a všechny zábrany jdou pryč.

Na co věci dělat pomalu?
Když raději do nebe bych vyletěla.
Ve vášnivém lásky zápalu
spojila by se naše těla.

Utrpení

21. května 2010 v 22:50

jj
Lampičku rozsvítím,
vezmu kus papíru.
To, co právě cítím,
je smutek celého vesmíru,
Básním, píši,
hrudník se bolestivě svírá,
horší, než utrpení v celé lidské říši,
je srdce, co mi právě umírá.

Polednice

15. května 2010 v 20:32
(nemá to nic společného s láskou, ale je to jedna básnička, kterou jsem napsala, když jsem byla ještě na základní škole, už si přesně nepamatuji kdy, ale tak někdy kolem čtvrté až šesté třídy :))

ff
U lednice dítě žralo,
nenasytně slintalo,
bylo toho trochu málo,
tak křik ze sebe vydalo.

Matka celá rudá, 
přiběhla zděšeně,
"S tebou není nuda!"
křikla nepotěšeně. 

"Kvůli tobě, čerte jeden,
táta bude bez jídla,
Polednici na tě vezmem,
ta tě pěkně pohlídá."

A najednou na dveře
kdosi zabouchal,
máma mu hned otevře
a vpustí ho dál.

Dítě vleze do lednice
a bojácně se skrčí
a v tu ránu polednice
(dvířka od lednice)
hbitě zastrčí.


Zvláštní výrobek

15. května 2010 v 20:19
dd

 Pomalu tě vymažu z paměti
a nechám tě rozplynout se v dáli,
těžce potlačím slzy dojetí
a vzpomínky, které mě kdysi hřály.

Zapomenu na ten sladký polibek,
o němž jsem snila denně.
Že láska je zvláštní srdce výrobek,
to uznávám, ač překvapeně.

Ach, ti muži

9. května 2010 v 19:34
man

Ach, ti muži, 
kdo se v nich vyznat má?
Někdy mne jejich chování až dojímá.

Jeden den praví: "Buď mou slečnou,
slibuji Ti lásku věčnou."
Druhý den však zájem chřadne
a jejich city se mění v chladné.

Dívka pak zmatená,
neví, co to znamená.
Přemýšlí horečně
a jen trápí se zbytečně.

Ach, ti muži, 
kdo se v nich vyznat má?
Občas jsou jako krajina neznámá.

Jeden den plýtvají sladkými slovíčky
a hrají si na hodné hošíčky.
Druhý jsou však jak z kamene,
až my dívky žasneme.

Hledají pobavení či lásku?
Je to jejich pravé já, či nosí masku?
Kolik takhle již pobláznili dam?
Jací jsou? Co je pravda a co klam?

Ach, ti muži …

Nová kapitola

7. května 2010 v 23:15
book

Nalistuji novou kapitolu,
tu, kde přistoupíš k mému stolu
a  začneš své milé dvoření,
ty mé malé roztomilé stvoření.

Nalistuji novou kapitolu,
tu, v níž jsme my dva spolu,
tu, ve které jsme milenci
a ty mne stále políbit máš tendenci.

Nalistuji novou kapitolu,
tu, ve které je více radosti nežli bolu,
tu, kde tvoříme pár,
snad tento román nebude jen další škvár ...


Snad

6. května 2010 v 20:36
gg

Snad
zasloužím si po tom všem stesku,
lásku čarovnou se špetkou lesku.

Snad
zasloužím si po tom všem stesku
lásku podobnou velkému třesku.

Snad
zasloužím si po tom všem stesku
lásku tak krásnou, jak slunce při rozbřesku.

Snad
zasloužím si po tom všem stesku
pravou lásku a ne grotesku.

Snad
zasloužím si po tom všem stesku
lásku, jež nezmizí rychlostí blesku.


Nesmyslné jednání

2. května 2010 v 22:11
kissing
Marné lásky hledání
tu a tam mi hrůzu nahání,
leč lehce ji zahání
po nočních klubech toulání.

Občasné to selhání,
a pak trpké zklamání.
Na Godota čekání,
jak nesmyslné jednání.

Nový den, vstávání,
od srdce dostat kázání,
že jen značně těžce se ubrání
letmým dotykům a líbání.

Závaží

1. května 2010 v 20:31
hhh

Již zase porušil jsi všechny dané sliby
a ani za boha neuznáš své chyby.
Ale já tě již, lásko, nevezmu na milost,
a proto dnes říkám si: "A už dost!"

Připravil jsi mě o romantické představy
a snažil ses mi vtlouci do hlavy
tvé mylné představy o vztahu
a jeho zákonitém obsahu.

Jenže já nestrávím zbytek svého života
s mužem s city robota,
který si mě neváží 
a láska pro něj představuje závaží.

Co tě to, lásko, popadlo?

18. dubna 2010 v 22:27
heart

Co tě to, lásko, popadlo?
Jedou jsi vzala struhadlo
a začala strouhat mé srdce,
až ti z toho krvácely ruce.

Co tě to, lásko, popadlo?
Jednou jsi rozbila zrcadlo
a házela po mě střípky
za mé nemístné vtípky.

Co tě to, lásko, popadlo?
Jednou jsi rozbila čerpadlo
a zakázala jsi mi se mýti,
když s tebou nechci býti.

Co tě to, lásko, popadlo?
Jednou jsi mi málem vypíchla kukadlo,
prý abych se nedíval na slečinky
a přitom nemyslel na prasečinky.

Co tě to, lásko, popadlo?
Jednou z tebe zlostně vypadlo,
že mě chceš chladně zabít
a kráčela sis pušku nabít.


Pád

17. dubna 2010 v 22:22
flower

Podjela mi noha,
pád, modrá obloha,
rána do hlavy, 
pocit únavy.

Třepot křídel,
snad motýlích?

Pocit tajemna,
chvíle tuze dojemná.
Tvou fotku svíraje,
pomalu kráčím do ráje ...

Již nedočkám se nového jitra,
již nebude žádné zítra.

Vidím andělskou svatozář
a pláču, jelikož
již nikdy nespatřím tvou tvář.

Proč?

17. dubna 2010 v 22:03
hh

Proč jsi kdy Miluji tě vypustil z úst,
řekni, proč jsi se nezřekl těchto slov a nedržel půst?
Sobecky nechal jsi mou lásku k tobě růst
a pak zase uvadnout.

Jak mohla ta sladká zamilovanost tak rychle opadnout?
Vždyť ono to vůbec nemuselo takhle dopadnout.

Proč jsi kdy pustil mou dlaň?
Copak nevíš, že jsem zranitelná jak ta laň,
co pije z lesní studánky
a ráda pozoruje červánky.

Proč jsi svou lásku schoval v kupce sena?
Vždyť já se cítila tak ponížena,
když musela jsem ji marně hledat
a pak s lítostí shledat,
že byla navždy ztracena.

Tichý hlásek

20. března 2008 v 9:53 | Simča
Šepot tichého hlásku
utichl v temné noci,
on marně hledal lásku
omámen kouzelnou mocí.

Slehla se po něm země,
dlouho nebyl k nalezení.
Však nyní znovu šeptá jemně,
oddán do sladkého snění.

Pomalu získává sílu,
vrací se zpět.
Jak řádek v literárním dílu
i on má moc změnit svět.

Čas plyne jako voda,
on zpět nabyl svou podobu,
ta špatná epizoda
byla vložena na dno do hrobu.

Už nešeptá, to nikdy více,
nyní brouká milostné písně,
Radostí si vykřičí plíce.
Šťasten, že zahnal pocit tísně.

Jak vrána k vráně,
tón k tónu sedá.
Jak poklad v oceáně
i správná nota se těžce hledá.

On však to štěstí měl,
natrefil na správné vlny,
od té doby už jen líbezně zněl
a jeho život byl konečně plný….

Bez tebe

15. prosince 2007 v 16:02 | Simča
Pokud by byl den,
ve kterém bych tě ztratila,

milionkrát bych ho zpátky vrátila,
jen abych ho změnila
a tvé srdce chránila.

Pokud by byl den,
ve kterém bych tě ztratila,

už navěky bych smutnila.
Bez tebe
by život neměl cenu
Bez tebe
by byl jako svatba bez prstenů
Bez tebe
by život neměl cenu
Bez tebe
by byl jako vdovec, co ztratil ženu
Bez tebe
by život neměl cenu
Bez tebe
by byl jako prázdné menu
Bez tebe
by život neměl cenu
protože …
nikoho lepšího než tebe neseženu.

Pokud by byl den,
ve kterém bych tě ztratila,

milionkrát bych ho zpátky vrátila.
Milionkrát bych ti se slzami v očích sdělila,
že tě navěky miluji
a za všechno ti děkuji.

Jen díky tobě

29. října 2007 v 23:10 | Simča
Jen díky tobě …
i když nebe pláče
a bijí hromy blesky,
mé srdce radostí skáče
a je mi tak strašně hezky.

Jen díky tobě …
i když dostanu špatnou známku,
či k pláči mám na kahánku,
zůstává pro mě krásný svět
a ostatní mi mohou jen závidět.

Jen díky tobě …
i když se slunce zle tváří
a mraky pohltí jeho záři,
mohu se šťastně stulit v pelíšku
a myslet na tvé oči barvy oříšků.

Jen díky tobě …
i když venku jsou sněhové závěje,
a lidé nadávají na kluzké silnice,
mé srdce se radostí zachvěje,
protože tě miluji velice.

Příběh citů

18. října 2007 v 16:54 | Simča
Dva zamilovaní se za ruku ve městě vodí.
V jejich srdcích se obrovský cit rodí.
Oba tuší, že právě získali velké jmění,
v jejich očích se svět rázem mění.

Šedá obloha je najednou jasná,
z jejich úst jdou slova krásná
o pravé lásce a věčném citu,
trvajícím od noci do úsvitu.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to příběh nekonečně dlouhý.

Příběh;
jak vystřižený z románu.
Příběh;
tak kouzelný jak slunce po ránu.
Příběh,
tak nevinný jak malé batole,
Příběh,
tak přitažlivý v příští kapitole.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to cit neskonale dlouhý.
Je to cit,
něžný jak peříčko,
ten krásný cit,
když ti dám pusu na víčko.
Je to cit,
který budeme na věky věků střežit,
ten krásný cit,
který se snaží v našich srdcích přežít.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to vztah nesmírně dlouhý.
Je to vztah,
ve kterém není žádná zrada.
Vztah,
tak růžový jak rozkvétající zahrada.
Je to vztah,
tak křehký jako křídla motýlí.
Vztah,
ve kterém se paní Láska nemýlí.
Jsi to ty,
kdo dokáže rozbouřit mé city.
Jsi to ty,
kdo převede sny do sladké reality.
Jsi to ty,
kdo se mnou bude v každé době,
Jsi to ty
- tenhle příběh je přeci o tobě!
 
 

Reklama