Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Sebevražda kvůli nešťastné lásce

16. prosince 2009 v 23:45 |  Moje myšlenky
Pro začátek článku musím říci, že tohle je něco, by mě nikdy nenapadlo udělat, takže možná nemám právo o tom psát, ale přeci jen si troufnu.
Snad každému člověku někdy někdo zlomí srdce, či prostě každý si prošel trablemi s láskou, je to přirozené, je to lidské, bolí to a všichni se tomu chtějí vyhnout, jelikož to způsobí hodně problémů. Člověk se nemůže soustředit, neustále pláče, je mu nanic, nic se mu nechce dělat, jídlo nechutná tak jak dřív, všechno je zbytečné a čas je náš nepřítel, jelikož se až nepříjemně vleče. Srdce bolí, náladu nám nic nezlepší a ty nejčernější myšlenky se začnou vkrádat do naší mysli. Někteří lidé jsou silnější než jiní, takže na to ani nepomyslí, či mají svůj život příliš rádi než cokoliv jiného, jiní berou lásku jen jako hru, takže zlomené srdce pro ně není tak zrádné jako pro jiné. Avšak jsou tu slabší osobnosti, někdy ani netuší, že mohou být slabé, celý život si připadají silné a taky jsou a najednou je láska nečekaně srazí na kolena.
Život je v některých chvílích pěkně zapeklitý a člověk by si přál navěky usnout, ale věřte mi, nikdy nestojí za to zemřít kvůli lásce, která o nás nestojí či nás zradila.
Pokud vás ta osoba nemiluje, proč byste vy měli opustit tento krásný svět? Vy ho opustíte, ale on tu bude dál a bude si užívat jeho krásy.
Říkáte si, že když vás nemiluje on/a, není nikdo jiný, kdo by vás miloval, to se pletete, je spoustu ztracených duší jako vy, co by dali vše jen za trochu lásky. Možná máte problémy i jinde, než jen v osobním životě, ale vše se dá časem vyřešit. Lidé jen kvůli své rozmlsanosti zbytečně maří své životy. Vezměte si takové děti v chudých zemích, nikdy nepoznali ten přepych co naše generace a nikdy nepoznají a jsou spokojení s tím, co mají a rozhodně nepřemýšlí nad sebevraždou. Je to sice úplně jiný svět, ale záleží na tom?
Jen naprostý hlupák by zahodil to nejcennější, co mu bylo dáno, svůj život. Jelikož to je něco, co když zahodíme, už se nám nikdy nevrátí zpět.
Na tomto světě už chodilo mnoho nešťastně zamilovaných lidí, jen se podívejte ostatním do očí a zeptejte se jich na nešťastné lásky, určitě každý v srdci skrývá nějaký ten příběh, který mu zanechal rýhy na duši. Avšak lidé to skrývají za maskami a snaží se být silnými.

KVŮLI NIKOMU NESTOJÍ ZA TO SE ZABÍT (něco jiného je tedy obětovat svůj život pro záchranu milované osoby, tohle je úplně jiný případ)

Zkuste se nad tím zamyslet, zkuste vnímat každý okamžik, zkuste vnímat věci jinak než ostatní. Není to krása? Nejen láska dělá náš život nádherným a kouzelným, ona je jen tou třešničkou na dortu, ačkoliv bez ní dort není úplný, přesto však zatraceně sladký.

Pokuste se někdy vnímat krásy světa jinak než ostatní lidé. Popřemýšlejte i nad hrůzami, které jsou na světě a vám se zatím vyhnuli, hledejte klady - jste zdraví vy i vaše rodina, můžete studovat a dělat spoustu aktivit, prostě skoro vše, co vás jen napadne.
VAŽTE SI ŽIVOTA, JELIKOŽ DALŠÍ ŠANCI JIŽ NEDOSTANETE!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shisco Shisco | 4. ledna 2010 v 15:46 | Reagovat

VAŽTE SI ŽIVOTA, JELIKOŽ DALŠÍ ŠANCI JIŽ NEDOSTANETE!

Další šanci dostanete! Ve vaší další inkarnaci. Ale i tak je zabíjet se pro nešťastnou lásku zbytečné

2 fkjdkf fkjdkf | 1. října 2010 v 12:46 | Reagovat

Krásně napsané!

3 Nobody Nobody | E-mail | 25. října 2010 v 3:45 | Reagovat

Nj, hezký článek. Jenže já zrovna v té situaci jsem..a né poprvé. Přírodní výběr si žádá své oběti. Tak ahoj.

4 Pavel Pavel | 25. března 2011 v 13:44 | Reagovat

Ahoj, doopravdy nádherně napsaný článek. Upřímně, už delší dobu přemýšlím že bych ukončil život. Nikdo pro mě nemá význam - nedávno se se mnou rozešla a já se cítím na tomto světě totálně k ničemu. Zjistil jsem, že mi chybí víc, než bych předpokládal. Asi doopravdy patřím do té slabší skupiny, ale tvůj článek mi dodal "naději" a hledám všechny důvody proč žít. Snad se z toho dostanu, ale bojím se že nebudu už nikoho milovat jako ji. A vůbec pomyšlení že bych chtěl jinou.. No, fandím ti a měj se. Ahoj

5 Ellen Ellen | 9. září 2011 v 21:53 | Reagovat

Krásný článek.. Prvadivý...
Ale nenapadlo vás, že láska je právě to, co na plňuje náš žvot štěstím? Samozřejmě je spousta dalších věcí, které nám udělají radost. Ale to, že milujeme je skutenčou náplní života. Není to jen třešnička na dortě, nýbrž jeho celková výplň.
Tím NECHCI říct, že by se lidé měli zabít kvůli nešťastné lásce. Milovaní lidé umírají. A nám to působí obrovskou bolest. Aopravdu chcete svým bližním takto ublížit?

Ale když máte někoho, koho milujete tolik, že by jste pro něj udělali cokoliv, ale dotyčný vás zradí... A náhle není pro co žít. Není nikdo, komu by se mohl dotyčný vyplakat na rameni.
V tom případě se můžete vzdát. Ukončit to. Zemřít.
Nebo bojovat dál. Najít další krásy světa, rozdávat lásku a učinit spousty dalších lidí šťastných. Není snad tohle jedním ze smnyslů života...?

6 Tom Tom | E-mail | 27. prosince 2011 v 15:08 | Reagovat

ono je to těžké, když člověk celý život prožívá samé zklamání v lásce a nikdy nic není aspoň trochu,tak jak by chtěl, to je pak už na zamyšlení!

7 kuba D kuba D | 26. ledna 2012 v 21:36 | Reagovat

Krásný článek. Děkuji :)

8 A. A. | 3. dubna 2012 v 2:34 | Reagovat

já myslím, že je to často jinak. sebevražedné myšlenky se rodí z bolesti, a její příčina je v tu chvíli, kdy už je nesnesitelná, úplně nepodstatná. já jsem nikdy o odchodu ze světa nepřemýšlela, ale myslím, že chápu, proč to někdo nevydrží. není to z "lásky", není to "proto", že se něco stalo, je to proto, že tělo je fyzicky v šoku, mysl neovladatelná a člověk hledá jakoukoli, naprosto jakoukoli cestu z toho pekelného stavu. člověk přemýšlí, jak se zbavit bolesti, nedumá nad tím, co ji způsobilo. důvod bolesti je úplně druhořadý, proto také nemá smysl radit někomu, že ten druhý za to nestojí. to člověk ví sám, ale těžko může přesvědčit vlastní nadledvinky, aby přestaly produkovat adrenalin a kortizol...

9 MiNi MiNi | 18. července 2012 v 14:25 | Reagovat

Nádherný článek. A krásný komentář od Ellen. Upřímně o odchodu ze světa v podobě sebevražda jsem přemýšla, měla jsem to naplánované ale..stojí mi za to? Zapomenout je těžké,moc ale jde dělat něco jiného? Jeden můj blízký už umřel vím co to je stratit někoho blízkého a proto nechci aby to prožili znovu.Láska jak krásně to zní...

10 milan milan | E-mail | 28. září 2012 v 9:22 | Reagovat

nadherne napsane.......uz jsem to prozil pred deseti lety a pokusil se zabit,,,,nepovedlo se,,,ted je mi stejne a cerne myslenky se vratily...musim to prekonat...mam pocit ze ona je jedina,,,a nikdo a nic me nezachrani...ale v clanku je naprosta pravda...ale kvuli valce byly i valky,,,a lide nesmysslne umirali....snad to preziji..

11 martin martin | 29. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

hodně lidi spáchá sebevraždu kvůli neštatný lásce nebo smůla na lásku

12 Franta Franta | E-mail | 30. září 2015 v 13:03 | Reagovat

Hezký článek. Jsem teď v podobné situaci. Neopětovaná nešťastná láska. A to mi bude brzy 50 let, takže se to nevyhýbá nikomu ani v tomto věku. Co prožívám za muka, nikomu bych nepřál. Sebevraždu páchat nechci, protože to, co se mi teď děje, považuji za násedek minulé inkarnace, kdy jsem musel provést něco hrozného. A pokud bych se zabil, musel bych si vše prožít v podobném životě znovu od dětství. V tomhle životě mě provází totální smůla na ženy. Nevím proč. Úchyl nejsem, bezďákl nejsem, slušně vydělávám jako ajťák, prostě to s holkama neumím. Ta frustrace z toho je neskutečná. Když mě nechce ani ženská o devět let starší, kterou bych nosil na rukou ... No nic, to nemá cenu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama