Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Platonická láska - pokračování

28. března 2007 v 18:10 | Simča |  Moje myšlenky
Platonická láska. Je to ta nejkrásnější a zároveň nejkrutější láska. Záleží na tom, jak ji vnímáme. Vím, každý to vidí jinak. Ale v očích někoho snad nemůže být nádhernější lásky než platonické, v očích druhého nemůže být většího zla než platonické zamilovanosti.
Říkáte si, co může být krásnějšího na platonické lásce, než na té pravé opětované? Na ní je krásné to, že ta osoba nás nemůže tak zranit a podobně. Jestli ji neznáme, můžeme z té osoby udělat dokonalého partnera a pohled na něj nám stačí, kdybychom ho ale třeba poznali, naše sny a představy o něm by se náhle zbořily jako domeček z karet a celá platonická láska by vyprchala, aniž by se z ní stala láska opravdová.
Je lepší nechat platonickou lásku tak, jak je, nebo se pokusit z ní udělat tu lásku opravdovou, opětovanou? Která z těchto možností je lepší? První nebo druhá? V druhé možnosti můžeme získat lásku na celý život, ale také můžeme ztratit platonickou lásku, ztratit iluze o tom člověku, nebo můžeme s tím člověkem být, ale postupem času opadá skoro veškerá zamilovanost, jelikož zjistíme, že ten člověk není úplně takový, jakého jsme si ho představovali. Za to, kdybychom ho milovali platonicky, to ho můžeme milovat třeba celý život!
Co bych chtěla říci je, že platonická láska se nachází všude v mém okolí, snad ještě ve větší míře, než jsme si myslela. Ono taky stačí to všechno vnímat a člověk zjistí, že platonicky zamilovaných lidiček je opravdu vážně moc. Je to velmi smutné, ale je to tak :( Zajímavé je ale to, že spousta z těch lidí si ale kolikrát neuvědomuje, že ta jejich láska je "platonická". Snad až po krátkém, či delším, zamyšlení jim to dojde a to se tomu pak těžce věří.
Dosud jsem neměla ideál, teď, když jsem tě potkala, mám, sice tě miluji jen platonicky, takže dá se říci jsi můj "platonický ideál", ale přece mi připadá, že tě znám lépe než kdokoliv jiný.
Ano, můžeme platonicky milovat i osobu, kterou známe až moc dobře. S tou osobou se každý den bavíme, jsme kamarádi, ta osoba vůbec ale netuší, že pro nás už není jen kamarád. Je něco víc.
V mém okolí jsou oba tyto dva druhy platonické lásky, jeden, že o té druhé osobě ví skoro všechno, jsou kamarádi, druhý, že o ní neví skoro nic a vlastně se skoro vůbec neznají.
Pocity platonické lásky
Jeden den můžeme létat v oblacích, když se na nás platonická láska jen podívá, či udělá něco tak, jako by to vypadalo, že o nás má taky zájem. To pak máme dobrou náladu a nezkazí nám ji nic.
Druhý den máme náladu zase někde pod bodem mrazu, platonická láska si nás nevšímá, či dělá, že neexistujeme. Či se s námi nebaví, nebo je na nás z neznámého důvodu nějak zlá. To se pak může stát milion dalších pěkných věcí a nic nám tu náladu, kromě té osoby, nedokáže zlepšit.
Další den jsme na rozpacích, chvilku jsme při myšlenkách na naši lásku tak náramně šťastní a chvíli propadáme depresím. Nálada se ten den střídá tak rychle, až se ani nestačíme divit. V jednu chvíli se na ostatní usmíváme a v druhé jim nabručeně odpovídáme a v duchu jen prosíme, ať už nás nechají být.
Naše platonická láska nám dokáže udělat i deštivý den tak krásným jako by z oblohy nepadal déšť, ale kytičky. Ale naše platonická láska dokáže ze slunečních paprsků udělat nemilé žhnoucí plameny, které nás pálí a zbytečně otravují.
Platonická láska nám může vzít odvahu a sebevědomí. Když si nás platonická láska nevšímá, říkáme si, že nemáme šanci a že když nemáme šanci u platonické lásky, nemáme u nikoho. Že vlastně ani nikoho jiného nechceme, když ON/A je tak dokonalý! Existuje někdo lepší, milejší? Ne, nikdo přeci takový není. Nebo je?
Toužím po tvém pohlazení, má platonická lásko.
Chci se tě dotknout.
Chci se tě dotknout, už ne jako kamarádka.
Má platonická lásko, platonická, ach, tak zvláštní slovo. Co bys řekl/a na to, kdybych ho vypustila. Znělo by to tak: Má lásko …
A co zní líp?
Má platonická lásko nebo Má lásko.
To ať každý z vás posoudí sám …
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 machina machina | Web | 30. listopadu 2007 v 21:30 | Reagovat

Úžasný zamyšlení!!

2 Mauss Mauss | E-mail | 3. ledna 2008 v 21:34 | Reagovat

Vim co to je platonicka laska..

sem v zacarovanym kruhu, ze kteryho nejde ven..

3 cirda cirda | 17. ledna 2008 v 11:16 | Reagovat

fakt dobrý zamyšlení, tak už to asi chápu a navíc asi i prožívám :(

4 hanaah hanaah | 7. února 2008 v 21:14 | Reagovat

hustyy

5 kajaa kajaa | 13. února 2008 v 21:04 | Reagovat

ja jsem platonicky zamilovaná do dvou kluků ale do obou strasne moc... ani jednomu jsem to ale bohuzel nenaznačila..  :0(

6 lucka lucka | 3. března 2008 v 21:36 | Reagovat

jsem platonicky zamilovaná do svého učitele kytary, pořád sním o tom, že ho někde potkám

7 romča romča | E-mail | 5. března 2008 v 14:10 | Reagovat

Hm tak tohle je přesně můj případ . Zamilován do dívky se kterou se známe , vídáme se , ale je stále zadaná , je o 14 let mladší (22), žiju s její matkou . Když jí vidím , třeba jen na chvíli , hned je mi nějak krásně. Bavíme se, občas se i na sebě pěkně usmějem , ale to je vše. Pro ni jsem opora , i si někdy pěkně mailujem, posíláme smajlíky. Ale myslím, že ji už kvůli mamince nic takového ani nenapadlo. Nejhorší je že se mi o ní zdá ,( máme spolu děti a tak ). To je mazec , jak z toho začarovaného kruhu jen ven .

8 Panda Panda | 6. března 2008 v 16:27 | Reagovat

mám bezvadnou platonickou lásku, vídávám ho občas na obědě ve škole, vždycky to ve mně hrkne...Nedokáži se s ním ani normálně bavit, asi bych mlela něco velmi nesrozumitelného...to se mi stává vždy, když se bavím s někým, kdo se mi líbí...Bohužel má platonická láska je zadaná no a já vlastně taky... ale jsem šťastně zadaná. Mám toho nejlepšího kluka pod sluncem, je hrozně hodný, milý a udělá vše, co mi na očích vidí... Takže na jednu stranu mám výčitky, že tam někde je má nedosažitelná platonická láska, na druhou stranu, mě má platonická láska drží nad vodou, čerpám z ní sílu i cit a tím obohacuji svůj život a musím přiznat, že vlastně i vztah s mým přítelem

9 johanka johanka | 26. dubna 2008 v 15:15 | Reagovat

včera - mi napsal -  "Miluju olivy a platonicky Tebe" Fakt nevím co si  myslet. Snad by to bylo krásný, kdyby mi to napsal poprvé, al ev zhledem k naší situaci? Pracujeme spolu v jedné firmě.. on je ženatý, já mám dlouholetý vztah. Pár měsíců jsme se spolu tajně vídali, scházeli se a spali spolu. Před týdnem to ukončil. O citech mluvit neumí.. a ted tohle.. stále se na mě usmívá  a posílá mi vtipy.. co tím chtěl říct? Znamenalo to - miluji tě, ale už nikdy s tebou nemůžu být? Nebo mám Tě prostě jen rád? Už s tebou prostě fakt nechci spát, ale si hodná holka - tak to pojdme zaonačit, aby to neznělo tak blbě? Proč nejsemˇšťastná z platonického vyznání? Protože není platonické? Ví vůbec co to znamená? Já miluji...už mu to nikdy neřeknu

10 coloredo coloredo | 10. července 2008 v 13:31 | Reagovat

husťárna

11 Natys Kaulitz...(ich liebe tom kaulitr =o() Natys Kaulitz...(ich liebe tom kaulitr =o() | Web | 16. července 2008 v 18:28 | Reagovat

Já jsem platonicky zamilovaná do člověka kterýho nikdy neuvidím..:(( Vůbec nevim co mam dělat..Podle mýho nicku už určitě poznáte o koho jde :((

12 koktejl citů koktejl citů | 2. srpna 2008 v 18:15 | Reagovat

Ať už o platonické lásce nebo nešťastné. Jsem zamilovaná, a zjišťuji, že čím dál víc. Nevím co s tím. Já, vždy rozumná, spolehlivá, ochotná, nezbedná a paličatá. Když ho vidím, zjistím, že se mi mozek rozpustil v éteru. Nejdřív jsem si říkala, že je to fajn, mít platonickou lásku. Jo. Ona platonická láska opravdu nemá moc šanci ublížit. Jenže jak roste, je to láska nešťastná. Je proto opravdu nešťastná? On, je dokonalý, chytrý intelektuálně i člověčensky, má pěknou postavu, citlivý, rozumný, ale i paličatý, klukovský i dost ješita, ale ta směs všeho je neuvěuvěřitelně zajímavá. Netuším, zda to, když se usměje, a to právě když na něj nikdo jiný nevidí, ale zato tak, že ty oči a úsměv vidím ještě 3 dny poté a žiju z toho opojení, platily proto, že se líbím. Můžu se mu vůbec líbit? Jo, když jsem upravená, oblečená, tak asi ano. Ale představa, že by mělo dojít jen k malému odhalení mého nedokonalého těla, to jsem pak vděčná za svou platoniku. Ale teď jsem něco pokazila. Opravdu pokazila? Měli jsme mít spolu pohotovostní službu. On věděl, že ji má se mnou. Ale já si změny v rozpisu pro množství práce nevšimla (původně jsme ji spolu mít neměli) a když přišel ze mnou s tím, že spolu službu máme , já řekla, že NE. Pak jsem se rychle (spíše hodně zbrkle, tak, jak vše v jeho přítomnosti) podívala na seznam. Stál vedle mě tak blízko. Tak blízko, že jsem se i bála na něj podívat. A pak jsem to uviděla. To, proč  bych, kdybych to věděla, už týden předtím ani nedýchala. Měli  jsme mít spolu službu. Máme jí tenhle víkend. Jenže já se mu omlouvala, že jsem na tu službu zapoměla. On, se umí neuvěřitelně dobře sebekontrolovat, jen někdy má "výpadky". Jenže teď se mu v malém okamžiku objevilo v očích něco, co nedokážu definovat. Bylo to zklamání, že jsem zapoměla? Nebo to bylo pohoršení, že jsem zapoměla? Tolik bych mu chtěla říct, že jsem sice zapoměla, ale ne na "službu s ním", tedy na "šanci být spolu". Ale na službu, všednější záležitost, která mě nijak nemohla rozhodit, protože nebyla důležitá. Nebylo ani důležité to, že jsem zapoměla, neboť během dne v práci bych na tuhle skutečnost stejně narazila. Čekám a doufám, že zazvoní telefon, že se něco stane. Tolik ten telefon prosím. Říkám si, že kdyby ........., tak mu řeknu, že mě to moc mrzí, že na možnost být s ním, bych zapomenout jednoduše ani nemohla, neb na něj myslím skoro pořád -  kdy ho potkám, jestli se usměje, jestli se podívá, jestli mě osloví. Když někdy zaflirtuje, jsem v rozpacích. Když na mě promluví, zírám na něj jak na mimozemšťana. Když po mě chce, že mám něco udělat, musí to říct 2x, aby se ujistil, že jsem ho vnímala. Určitě ví, co cítím, musím to mít napsaný snad i na čele. Někdy se mýmu zmatení usmívá, ne zle. Vlastně to vypadá, že si vzal za své, že mi informace musí říct 2x, protože je vidět, že nevnímám na sto procent, co říká, že jsem jím okouzlená. A pak, řeknu něco takovýho, že jsem "zapoměla". Je snad náhoda, že má službu zrovna se mnou, když ji měnil na poslední chvíli? Je to náhoda, že ji máme spolu 2x za sebou (což není obvyklé)? Je náhoda, že že vždy, když je zřejmé, že ho nikdo nevidí, že se umí tak náádherně usmát. Čím dál víc zjišťuji, že jsem zamilovaná. Plíce mám, jak by mi je někdo svíral. Slzy se mi hrnou do očí, a toužím.Toli toužím. A pak, zase rozum. Vždyť je to pitomost. Co by se mnou dělal. Moje "historie" rozvedený mámy s dětma, a on, svobodný kariérista, úspěšný, decentní klukovský, vážený, maminkou hýčkaný. On, ke kterému  by se hodila spíš modelka, sportovkyně, úspěšná manažerka, soběstačná a úspěšná movitá dáma. A ne zaměstnaná rozvedená mamčka. Byť někdy i slušivá. Vážím si ho jako člověka, líbí se mi jako muž, je pro mě na tak vysokým podstavci, že k němu vzhlíším hodně vysoko. Možná, je dobře, že nic není. Ale tolik toužím. Nikdy jsem nezažila tenhle pocit "rozpoštění mozku" tak intenzivně. Moc bych chtěla vědět, co mám dělat, co cítí on, co si vůbec o mně myslí, co si myslí. Pomoóóóóóóóc.

13 . . . klarush-ka . . . . . . klarush-ka . . . | 7. srpna 2008 v 9:43 | Reagovat

V mém okolí je jeden druh platonické lásky...ten,že se známe až moc dobře...nejhorší je že spolu chodíme do třídy a tím pádem se potkáváme každý den...a to je pro mě utrpení,protože vím,že ho nikdy nemužu mít...a podle mě o tom neví a má nejspíš i holku...ale i kdyby neměl holku tak ho mít nikdy nebudu...on je fotbalista,je chytrý,je srandista třídy,všichni ho milují a  já vím že nemám oproti těm ostatním holkám šanci...protože jsem tlustá,často nevrlá,ale   i někdy kamarádka ke které si občas zajdou kámošky vylít srdce...jenže já se bojím že kdybych toto řekla nějaké kámošce tak to za chviličku ví nejmín celá třída...asi opravdovou kámošku nemám...ty holky jsou strašné drbny,ikdyž já jsem taky holka ale myslím si že taková drbna nejsem...spíš jsem takový kluk...:-)

14 Ssimca Ssimca | 8. srpna 2008 v 20:40 | Reagovat

Ráda bych všem pomohla, zvlášť tobě "koktejl citů", jenže bohužel já sama jsem sobě nedokázala pomoci s platonickou láskou (naštěstí už je za mnou, ale to byl jiný případ, než ten tvůj), tvůj příběh se mi moc líbil, umíš to moc krásně vyjádřit, jenže podle popisu člověk nepozná, co on k tobě cítí, jenže to bohužel nejde většinou jinak zjistit, než to naznačit, nebo v lepším případě - by to naznačil on. Já sama vůbec nemůžu soudit, nic o vás dvou nevím, tenhle "krátký" popis rozhodně nedokáže vyjádřit všechno, to nikdy vlastně nejde vyjádřit. Snad mi jen zbývá popřát ti štěstí, doufám, že si k sobě nějak najdete cestu a že on tvé city opětuje...

15 Ssimca Ssimca | 8. srpna 2008 v 20:43 | Reagovat

Pro klarush-ka: Lásku ze třídy jsem nějak nezažila, spíš jen takovou krátkodobou zamilovanost, znám ale lidi, kteří spolu chodí do třídy a zdá se, že jim to klape, ale také josu jiní, kterým ne. Jinak někdy je to lepší neříkat kámoškám, zvlášť ze stejné třídy, zdá se to dost nebezpečné, holky známe, jaké jsou to drbny :)

16 Ssimca Ssimca | 8. srpna 2008 v 20:45 | Reagovat

Pro Natys Kaulitz: Neboj, to časem přejde ;) Tenhle druh platonické zamilovanosti prožívá více dívek a časem, ač se zdá, že to nikdy nepřejde a myslí si, že toho člověka budou milovat navždy, z toho vyrostou, zatím nevěříš, ale jakmile budeš starší, uvěříš :)

17 fatimka fatimka | 11. srpna 2008 v 21:04 | Reagovat

ahoj momentálně jsem naprosto nešťastná... ale bdu uprimna z toho tviho članku jsem si dohromady přečetla 3 věty ale i ty tři vety s emi líbyli... jenmze ja nemiluu nekoho koho bych pořádně znala a o vubec nev že existujuon vubec nevím že já jsem a nemyslim to obrazně lae doslova.... je to klk teda vlastně muž ptz. je jednou tak starsy co ja... nemluví vubec tou samou řečí a myslim ze jedina moznost kde ho potkat je kozert ale upřímějá chci víc a vím že to víc se nikdy ale nikdy nestane :( to je moje neštastna platonicka laska abyjste věděli... ono se vam to nezda a myslite si ze jsem jenom nejaka holka co si mysli ze je uzasnej a je strasne hezkej ale to neni pravda ja ho fakt miluju protoze je jednecnej a nenahraditelnej ....

18 Niki Niki | 21. srpna 2008 v 11:21 | Reagovat

Joo tak to taky prozivam..

19 Karolína... Karolína... | 29. srpna 2008 v 18:20 | Reagovat

mno...momentálně taky prožívam platonickou lásku..no..já toho kluka ani neznam, známe se jen přez internet, ale já vím, že je to ten nejbáječnější, nejmilejší, nejhodnější, nejupřímnější a já newim ještě co kluk na světě...newím, jestli on to ví, že ho mam tak moc ráda, ale nejsem schopná mu to nějak naznačit..je to hrozznej pocit...x/

20 juli93 juli93 | E-mail | 21. září 2008 v 20:56 | Reagovat

jo a co kdyz jsem platonicky zamilovanej a vubec o to nestojim ??? a co kdyz tu osobu znam strasne moc dlouho, ale vlastne ji skoro vubec neznam ?? co me poradis na tohle ???

21 anna anna | 18. října 2008 v 10:14 | Reagovat

to je hrozný sam zajubiva do ucitele na telák, ale vim ze sa ho nikda nedosahnu.

22 studentka XXX studentka XXX | E-mail | 27. října 2008 v 15:44 | Reagovat

Nádherný zamyšlení, skvele zpracovaný ale takový smutný...

Já jsem taky zamilovana ale myslím že je to oboustrana platonická láska, nevím jak to jinak nazvat. Je to muj učitel, o 30 let starší(klid jsem normální, přitahují me normální kluci v mým veku on je vyjímka), známe se už dlouho a on se ke me rozhodne nechová normálne, naopak chová se hodne zamilovane ale snaží se být nenápadnej, což mu vzhledem k tomu že ho dost sleduje moje kamarádka nejde... myslím že je do me zamilovanej ale myslí si že já do nej ne .Pravdepodobne si říkáte že je to blbost aby byl 45 uč. zamilovanej do 16 holky ale já si taky myslím že je blbost aby 16 holka (mimochodem hezká a od kluku žádaná :)) byla už 2 roky zamilovaná do 45 učitele. ale jsem a řekla bych že je to štastná zamilovanost, on vždycky neco udelá, já jsem pak v euforii a když nedelá nic tak mám normální náladu a snažím se to neřešit, občas me napadne že bych se mela "odmilovat" a najít si nekoho normálního v mým veku (mimochodem já se nejak neomezuju, chodím ven s klukama, flirtuju ale nevím jestli bych chtela chodit s klukem do kterýho nejsem zamilovaná, stalo se mi to a ten kluk byl hrozne milej, ohleduplnej, hodnej, všímavej tolerantní, romantickej ale musela jsem to po čase ukončit protože to nejde chodit s klukem ketrýho nemilujete a pak mi bylo toho kluka strašne moc líto takže do vztahu pujdu jen až se zamiluju...)ale nekdy bych chtela  prekročit ten práh platonické zamilovanosti ale když to zkusím tak on pak zse neco udelá a já jsem v tom zpátky, tak se snažím nebýt smutná a užívám si euforii. ;)

23 kata kata | 1. ledna 2009 v 11:37 | Reagovat

ja jsem taky zamilovana!!do jednoho kluka..je o 6let starsi..:(ale nejde to :-(

24 Kompliz Kompliz | 7. ledna 2009 v 23:03 | Reagovat

Platonicka laska muze byt tak strasne komplikovana. Hlavne, kdyz se clovek zamiluje do nekoho, kdo je nedosahnutelny.

A kdyz ma nekdo recept na to "odmilovani", byla bych mu za to strasne vdecna!!

25 KIKI KIKI | 21. května 2009 v 18:07 | Reagovat

Ahoj jsem strašně zamilovana do sveho učitele je mi 14 a jemu je 27 je to tak hrozny? myslíte že by to nevyšlo? díky za odpoved

26 Elis Elis | 3. srpna 2009 v 13:10 | Reagovat

Já miluju jednoho kluka.Jenže on je nedosažitelný.Mě je 14 a jemu 24.Je hrozný,když je člověk zamilovanej a jeho láska o tom nemá páru.
Ale na každého čeká v životě člověk se kterým budeme žít.

27 elis elis | 3. srpna 2009 v 13:12 | Reagovat

Určitě by to šlo kiki.Má babička sdědou spolu prožili celej život a byl mezi nimi věkový rozdíl deset let.[25]:

28 Evka Evka | 1. října 2009 v 0:40 | Reagovat

To zrovna prožívám teď.....přišlo to najednou, ale je to tady.Jenomže já mu to dala najevo. Má platonická láska nemá zájem, chce být jen kamarád. Tak já teď dělám jako, že nic....že všechno je pryč. A uchovávám to v sobě.A mlčím:( Přejde to někdy?

29 Chuck Hektner Chuck Hektner | E-mail | Web | 12. září 2010 v 6:04 | Reagovat

To musíš vidět http://bit.ly/bLyH5t facebook trapasy

30 teri teri | 8. května 2011 v 23:37 | Reagovat

hih :) to ted taky prozivam :D akorat, ze do jednoho herce :D ale vim ze to casem prejde :D

31 Helena Helena | E-mail | 2. prosince 2011 v 17:38 | Reagovat

Ahoj/dobrý den .. zní to divně ale jsem holka je mi 14 a zamilovala jsem jse do své učitelky ... miluju jí dva roky ani nevíte jaký je to mučení (mimochodem je jí 28) když jsem se do ní zamilovala měla přítele... byla jsem blbá a doufala jsem že mě někdy políbí nebo se sním rozejde  když jsem zjistila že je zasnoubená začala jsem jse jí na chodbách vyhíbat,vzala to tak že jí nenávidím a myslí jsi to do dnes!!!I  přes to všechno vím že nejsem homosexuál (lesba) ale ona je můj smysl života a bojím jse že až odejdu ze základky tak jí nikdy už neuvidím,stratím smysl života a zabiju se !!!Moc jí miluju ale je jedinej člověk kterému jse nedokážu dívat do očí i když bych moc chtěla...má nádherné modré oči...zdá se mi o ní každý den,když je mi oní nemůže zdát prostě neusnu!Váhám nad tím jestli jí t mam říct že jí miluju...poradí te mi???

32 Matilda23Spears Matilda23Spears | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 5:01 | Reagovat

If you are willing to buy real estate, you would have to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a>. Moreover, my sister usually uses a commercial loan, which supposes to be the most reliable.

33 MucQ MucQ | 16. března 2012 v 20:46 | Reagovat

[24]:Radši to ani nezkoušej. Čím víc se budeš pokoušet ''odmilovat se'' tím víc ho budeš milovat. Já vím, o čem mluvím, mám vlastní bolestnou zkušenost... Ale přeju ti, abys našla ''pravou'' lásku. :) MucQ

34 Chaos v hlave Chaos v hlave | E-mail | 12. května 2012 v 19:19 | Reagovat

Ja asi tiež prežívam platonickú lásku.. ťažko to definovať.  Ťáhá ma to k nemu už viac ako dva roky. Nevídavam ho moc ( videla som ho asi 11krát za tie roky) a vôbec sa nepoznáme. Stretla som ho raz na koncerte. Vlastne to bol už druhý koncert, ale na tom som si ho všimla už tak inak. Krásne voňal - ako kokos. Vtedy som bola asi nejako inak opojená, ale bolo to asi jediných pár minút čo som tak blízko pri ňom vydržala bez toho aby som bola mimo. Lenže nebolo to len o tom jednom koncerte. Tehalo sa to so mnou ďalej. Tá kokosová vôňa mi ho vždy pripomenie. Vždy, keď som ho stretla bola som šťastná, celá bez seba, nervózna.. postupom času som naň nedokázala prestať myslieť a keď som ho videla triasla som sa, podlamovali sa mi kolená, červenala som sa, horela som, v bruchu ten zvláštny pocit a nedokázala som zo seba ani slovo vydať. To je len v stučnosti obsiahnuté to čo sa vo mne odohráva pri tých našich stretnutiach. Videla som ho naposledy pred 8 mesiacmi. Vtedy som bola v takom stave, keď som ho zbadala, že až.. aj slepý by vedel, že sa niečo deje. Bol tak blízko a ja som ušla. Vydýchla som si a znova sa hlboko nadýchla a vrátila sa späť. Potom som šla s kamarátkou pod pódiou tancovať. Opäť bol blízko mňa. Tešilo ma to, bola som v inej dimenzi, ale aj tak som šla ďalej od neho. Aj, keď som raz vošla do obchodu a zistila, že tam robí na jednej strane som bola celá šťastná bez seba, že ho vidím a na druhej strane opäť podlomené kolená. Nedokázala som sa na neho niekedy ani pozrieť a to na dlhší čas. Nie, žeby som sa naň nechcela pozerať, ale bála som sa toho, že by v mojich očiach videl to čo sa vo mne odohráva a tým by mi mohol ublížiť, alebo by som ja nevidela v jeho očiach to čo by som očakávala. Viem o tom, že to nie je vzor cnosti ani nejaký jedinečný unikát.. má dosť chýb a nerobí ani vždy to čo by som dokázala odtolerovať, ale aj tak stále ma to k nemu láka. Ja už naozaj neviem čo mám robiť. Dokonca som sa z toho chcela vypísať a tak vzniklo zopár básni o ňom, ale nič. Neviem čo to je..platonická láska? láska? alebo už závislosť? Ja už naozaj neviem. Ale stojím na tomto mŕtvom bode od kedy ho poznám a nedokážem sa posunúť ďalej. Nehovorím, že by sa mi iní nepáčili. Sem-tam sa nejaký nájdu, ale nič. Absolútne nič. A tak som stále sama zo svojimi myšlienkami do ktorýc sa snažím čo najviac dávať realitu s vierou v to, že tá ma z toho sna prebudí a ja budem vedieť čo ďalej.

35 Klárka Klárka | 26. října 2012 v 9:36 | Reagovat

Pěkné zamyšlení, doopravdy. Je těžké říci, co je lepší- jestli láska opětovaná, nebo ta, kterou vnímáme a nikdy (Vážně nikdy? Někdy snad ano, věřím tomu aspoň ve svém případě!) se nenaplní. Je pravda, že v tu chvíli stačí člověku málo. Miluju, jak se umí usmát, až to srdce zabolí nebo jak se dívá, když se zamyslí...Ale člověk se má někam posouvat, tak vám přeji, aby se to posouvalo jen ve váš prospěch. Buďte šťastní!

36 Kateřina Kateřina | 21. listopadu 2012 v 22:14 | Reagovat

Já jsem se strašně zamilovala do jednoho kluka přes internet, nezná mě ale já jeho jo. NAtáčí videa a je mu 17. Bydlí v Pardubicíh. Do těch jeho očí sem se hned zakoukala. Je to strašně krásnej cukrouš. V těch videích poznávám, že je i v pohodě, ale má to jeden háček. Zná ho 10000 lidí min. ztoho  ho všechny holky chtějí a mě ani nechce. Ani mě nezná. Nevím co mám dělat. 100% vím že s ním nikdy nebudu (ano, ikdyž je to těžké uvědomuju si to) ale nedokážu se odmilovat. Miluju ho♥

37 maxik221 maxik221 | 10. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

Jde milovat bez tělesného vztahu? Jde, ale musíš si odpustit hodně nešvarů... Mám rád jednu holku, ona mě má taky ráda, tak si píšeme, a to bohatě stačí...

38 maxik221 maxik221 | 10. prosince 2012 v 18:40 | Reagovat

[36]: Chápu tě ale milovat jde bez tělesného styku... Jde to ale lépe dohromady, než fyzický vztah, který se může rozpadnout.. Mněl jsem slečnu, kterou jsem ani neznal jménem, a přesto jsem ji potkal, protože jsem myslel na city a ne na tělesný styk.... Někdo prostě dává přednost tvaru ženy než její srdíčko...... :-*

39 neřeš neřeš | 15. února 2013 v 21:30 | Reagovat

[36]: Ment? :DD

40 lucka lucka | E-mail | 21. října 2013 v 21:55 | Reagovat

Já jsem platonicky zamilovaná do své učitelky matematiky.Je to moc fajn člověk a vždycky když s ní mluvím o samotě (ne před třídou) tak začnu nepochopitelně koktat.Už nevím co mám dělat.Zdá se mi o ní.A dala bych nevím co, za to abych jí mohla být pořád na blísku.

41 day day | E-mail | Web | 14. září 2014 v 15:42 | Reagovat

Hello!

42 Kiki Kiki | 6. prosince 2015 v 15:15 | Reagovat

Zamilovala jsem se do spoluzaka na srazu a je to problem, protoze on ma rodinu a nemuze me nabidnout to, po cem ja touzim. Takze jsme to v zarodku museli ukoncit, aby z toho nebyl nejaky pruser.V minulosti miloval on me, ted jsme si to prohodlili.Na druhou stranu me probudil do zivota a uvedomila jsem si, ze jsem jaksi kvuli vsem starostem zapomnela zit.Mozna to melo i jiny duvod toto nase opetovne setkani. Zacala jsem tedy tvorit, maluju obrazy, zacala jsem vice cvicit, uvedomuju si vice sama sebe a svuj zivotni cil a chodim zase vice do spolecnosti.Takze jen tak nahodne setkani to nebylo. Nevim jak dlouho me to bude jeste drzet, ale zatim se z toho snazim dostat to pozitivni ,co to krome te bolesti a trapeni prinasi :-) , preji vsem platonicky zamilovanym hodne stesti a snahu o to, vyuzit tento stav ve svuj prospech.

43 Naty jen Ty! Naty jen Ty! | 12. března 2016 v 21:49 | Reagovat

Ženatý chlap zamilovaný do o 14 let mladší zadané dívky. Mladá, krásná, chytrá. Prostě úžasná. Ani nevím, proč sem píši. Možná pro ty spřízněné duše tady:) Platonická láska je ta nejkrásnější. Chtěl bych více a zároveň vlastně ne.

44 Marie Bernadeta Marie Bernadeta | Web | 23. června 2016 v 21:37 | Reagovat

Opravdu krásné zamyšlení, taky o platonické lásce přemýšlím a ji prožívám, i láska k Bohu je vlastně platonická, ve skutečnosti je to láska v duši. Tajemství platonické lásky je skryté v našich tajných tužbách a snech a při myšlenkách na určitou osobu najednou vnímáme svoji celistvost jakoby touhu po vnitřním splynutím s kýmsi blízkým, s jeho duší. Díky. Ať láska je vždy s námi! Modrý Anděl, Marie Bernadeta

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama