Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Platonická láska

28. března 2007 v 18:01 | Simča |  Moje myšlenky
Platonická láska je široký pojem. Tohle zamyšlení ale nebude o nějaké pitomé platonické lásce k nějakému herci či zpěvákovi. Tohle je totiž pro mě nepochopitelné, jak se někdo může zamilovat do někoho, koho zná jenom z obrázků a televize? Do někoho, koho neviděl na živo (nebo viděl jen na koncertě apod.). Můžu říci, ten herec je opravdu pěkný, takový kdyby byl můj kluk. Ten herec se mi LÍBÍ, ale nic víc. Víc v mém případě nejde, nikdy jsem nebyla do herce (zpěváka) zamilovaná. Takže o tomhle psát ani nemůžu.
Když někdo řekne platonická láska, tak já si pod tímhle pojmem představuji více možností, ale nejvíce mi pasuje tohle: Je to láska, kdy se člověk postupem času zamiluje do druhé osoby, kterou třeba denně potkává, ale vůbec ji nezná. Skoro nic o ní neví, jen to, jak vypadá, její chůzi, nebo když ji slyší mluvit s ostatními. Třeba ví i chování a více věcí, ale nikdy s tou osobou nemluvil a když už ano, tak krátce a moc se toho z rozhovoru nedozvěděl. Pokud víme chování té osoby, nemusíme si tolik představovat jaká je, zhruba víme, jaký je to v některých situacích typ člověk. Ale když nevím, to je pak horší. Líbí se vám nějaký/á kluk/holka, kterou/ého denně potkáváte třeba na ulici, ve škole, v autobuse, ve vlaku, v zaměstnání či jinde. Nevíte o ní skoro nic a tak vám nezbývá než si představovat, jak se zhruba chová. A je jasné, že když se vám opravdu moc líbí, tak si pod jeho/její osobností nebudete představovat protivného člověka. Ba naopak si tu osobu vykreslujete v růžových barvách. Ve vašich očích je to opravdu milý človíček, který snad nemá jedinou chybičku. Je to prostě ta/ten dokonalý. Teď už jen zbývá, aby si vás ta druhá osoba všimla. Jenže co když si vás nevšimne a vy nemáte odvahu ji oslovit. Platonická láska je někdy docela bolestná. Ta druhá osoba vůbec třeba netuší, že existujete a pokud ano, tak ale rozhodně nemá tušení o vaší lásce. Vůbec třeba neví, že ty bezesné noci jsou kvůli ní. Proto se tomu říká platonická láska. U někoho tenhle druh lásky trvá roky. Pod pojmem platonická láska si ale nepředstavuji, že se mi jenom někdo líbí, ale to, že už jsem se do někoho opravdu zamilovala, že už někoho mám i ráda a to přitom ani nevím, co je to za člověka. Tohle zní opravdu zvláštně, ale stává se to. Spoustu lidem se to stává. Řekli byste na to snad to, že tihle lidi se do toho druhého člověka zamilovali kvůli vzhledu, ale to se mýlíte! Možná že někteří jo, ale ti ostatní ne. Zamilovali se do něj do celého. Do jeho vnější i vnitřní krásy, i když třeba ještě neměli tu možnost jeho/její vnitřní krásu poznat. Pro nás má ta platonicky milovaná osoba určité charisma a už podle toho, jak jedná, jak se pohybuje a podobně, můžeme i přibližně vyčíst to, jaká ve skutečnosti je. Platonická láska je někdy opravdu roztomilá. Na začátku se zdá být taková pěkná, jenže nesmí se moc zvětšit a přerůst přes hlavu. A čím vlastně začíná platonická láska? Asi tím, že se vám ta druhá osoba zpočátku líbí, třeba jenom trošičku, nebo i když se vám ten druhý člověk z počátku vůbec vzhledově nelíbí, tak když ho potkáváte každý den, tak se stane, že změníte názor a pak se to změní v zalíbení a nakonec v platonickou lásku.
Platonická láska není nic špatného. Pokud jste se zamilovali do někoho, o kom vůbec nic nevíte, nebo jenom trošku, tak opravdu nejste divní. Nejste ani jediní, je vás určitě víc. A je také možné, že se z vaší platonické lásky stane normální láska. A třeba jste si za platonickou lásku vybrali tu osobu, se kterou nakonec strávíte zbytek svého života. Co víte, třeba někoho platonicky milujete a on vás taky ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chjo ;( chjo ;( | 16. ledna 2008 v 21:08 | Reagovat

Téééda..nikdy bych nevěřila že to takhle dokáže napsat a že to takhle cítí více lidí né jenom já.... uplně semi zdá jak kdybych ty všechny řádky tady psala já....máš to tu fakticky mocinky upa hezoušký..fakt klása..klobouk dolů :)

2 Petra Petra | 3. srpna 2008 v 9:59 | Reagovat

vystihla jsi to skvěle...Téměř dokonale...:)

3 tomik tomik | 16. srpna 2008 v 15:34 | Reagovat

úplně s tím souhlasím a "bohužel" teď prožívám to samý :-(

4 Lůca =) Lůca =) | E-mail | 17. srpna 2008 v 23:01 | Reagovat

Co víte, třeba někoho platonicky milujete a on vás taky ... - kéž by =(

5 koeon koeon | 18. října 2008 v 10:15 | Reagovat

to prozivam no

6 Alexa Alexa | 11. listopadu 2008 v 15:50 | Reagovat

Už jsem myslím jednou psala něco podobného na jinou stránku se stejným textem. Nechci tu ale řešit autorská práva. Chtěla bych jenom ríct, že láska k herci, ačkoliv se může zdát nesmyslná, je stejně opravdová jako láska ke klukovi. Je krásná, krutá a možná daleko beznadějnější. NEchci ale nic porovnávat, to ať každý posoudí sám. Jenom prosím nepiš o něčem, co neznáš. Myslím, že existuje dost holek, které by to zranilo a já jsem mezi nimi. Fakt to bolí, když vidíš, že tvůj cit někdo nebere vážně...

7 Ssimca Ssimca | 2. prosince 2008 v 19:50 | Reagovat

Pro Alexu: Neodsuzuji lásku k herci, ale podle mě člověk, který je zamilovaný do herce, je do něj zamilovaný jen podle tvářičky a představ, kterých o něm má, věřím, že to bolí, ale také věřím, že z toho vyrosteš, jelikož taková zamilovanost se podle mě nejčastěji vyskytuje ve věku do 15 let... (občas možná více)

8 já | 31. prosince 2009 v 15:13 | Reagovat

Jako kdybych to napsala ja je to uplne přesny takhle to opravdu je. Nejdrive se vam ten clovek nelibi a nezajima vas, ale nakonec do toho propadnete a musite na nej ve dne v noci myslet proste furt a je to STRASNY!!! ted to prave prozivam.

9 OUjee OUjee | 25. února 2010 v 21:27 | Reagovat

Hej tak zamilovávání do slavnejch osoboností se mě týká a věřte mi že je to děs! Mám to tak: první se mi ten zpěvák/herec nelíbí nebo mě nezajímá potom se kouknu na něco o něm a... najednou je to láska jak hrom! :D Nedokážu na něj přestat myslet, chci rychle do usa za ním... :D

10 Šmoula Šmoula | 30. května 2010 v 17:26 | Reagovat

jo... je to všechno pravda.. :( bohužel je to smutný, ale už se mi to stalo dvakrát... :( teď to zase začíná potřetí :( nejhorší je pak nevědět jestli on k tobě taky něco cítí nebo ne.. :(a bojíš se zeptat protože máš strach, že tě odmítne.. je to hroznej pocit.. a k té lásce k hercům.. taky se mi to občas stává, ale je pravda, že to je něco úplně jinýho.. protože herce a zpěváky milujeme jen kvůli tomu jak vypadají a jak se chovají třeba ve filmu, ale doopravdy takoví být nemusí.. ale při opravdové platonické lásce se zamilujete kvůli tomu jak se ten člověk chová doopravdy a co dělá a jak mluví.. a smutné je, že to většinou končí smutně.. (z vlastních zkušeností) :(

11 Kejml Kejml | 7. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

Moc pěkně napsaný. Taková platonická láska, pokud je fakt silná, dokáže ale hodně zkomplikovat život. Teď je mi 20, a před zhruba 8 lety (ano, asi ve 12 letech) jsem měl to štěstí že jsem strávil týden v blízkosti jedné úžasné holky. Tehdá jsme byli děti, ale už tehdy se mě moc líbila, byla sympatická, krásná uvnitř i navenek. Dovolená po týdnu skončila, ale mě už vzpomínka zůstala. Pak jsme se občas, zhruba jednou az rok, při nějaké příležitosti potkali, a já se postupně doopravdy zamiloval. A trvá to do teď. Jí jsem to ale nikdy neřekl.
Horší jsou ale důsledky. Tahle holka, která se nějak vyhnula pravidlu "sejde z očí, sejde z mysli" je pro mě pořád ta nejlepší. Pak ale nastane situace že se zamiluju do nějaké jiné, se kterou můžu být v kontaktu, máme k sobě blízko, je nám spolu dobře atd. Mě ale stačí abych si moji dávnou, platonickou lásku nějak připoměl, a ta momentální se téměř vytratí ve stínu té platonické. A pak už jde postupně pryč i navázaný vztah.
Tohle trvá stále, a už mnohokrát se to zopakovalo. Řešením by bylo asi jen říct jí to. Vím že bych pro ni pak udělal cokoli na světě. Ale bojím se neúspěchu. Mohl bych přijít o ten nejkrásnější ideál, o lásku co mě stále živý už tak dlouhou dobu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama