Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Opravdu stydlivá! Když chybí sebevědomí ...

29. března 2007 v 20:28 | Simča |  Moje myšlenky
Promiň, jsem tak stydlivá, že se skoro na tebe ani nedokážu podívat, nedokážu se podívat do tvých očí, nedokážu ti svým úsměvem říci to, že se mi líbíš, raději se podívám jinam, kdykoliv kolem mě projdeš, dělám, že tě nevidím a úplně tě přehlížím, snažím se vyhnout tomu, abych se na tebe byť jen koutkem oka podívala! Proč? Protože jsem fakt stydlivá!
Ale kam s touhle stydlivostí dojdu? Řekněme, že i já se tobě líbím a ty čekáš jen na podmět ode mě, abys sebral odvahu a oslovil mě, ale když já ti nevěnuji ani jediný pohled, co si potom máš myslet? Asi jedině to, že o tebe vůbec nestojím, jsi pro mě vzduch, totálně nezajímavý kluk, zatím jsem si tě nevšimla, ale to není pravda, všimla jsem si tě snad dřív, než ty mě! Jenže … stydlivost mi brání!
Hrůza co? Poznáváte se v tom někdo aspoň trochu? Chovali jste se tak někdy? Jestli ano, myslíte si, že je to správné? Je opravdu směšné, že některé holky píši do časopisů a různě na internetu třeba na zpovědnici, že neví, jak svého miláčka sbalit a že chtějí od ostatních rady. Já myslím, že nejlepší je se na něj dívat a později i usmát, tím se přece nic nezkazí, já vím, já mám co říkat, když sama jsem moc odvahy nepobrala, ale ne, já nejsem stydlivá, jen ta odvaha mi chybí, jak to bývá, na kom mi pořádně nezáleží, na toho se klidně usměji jak měsíček, i kdyby to byl ten největší krasavec v okolí, ale když už mi opravdu o někoho jde, když se mi rozbuší srdce při pohledu na něj a podlamují kolena, nemůžu se k úsměvu dokopat, jelikož mi tak vyschne v krku, že se bojím, že by to nebyl úsměv, ale škleb.
Když jsem byla v šesté třídě, můžu říct, že jsem neměla nějak moc sebevědomí, šla jsem s davem tak moc, že jsem skoro neměla ani svůj názor, nebo jsem se ho spíš bála vyjádřit (snad jsem si myslela, že mě ostatní ukousnout, či co, ale dnes vím, že nic takového se nestane!), postupem času jsem to sebevědomí ale někde sebrala (ani nevím kde), neznamená to, že bych si najednou o sobě myslela, jaká jsem kráska, nic takového, jen jsem pobrala potřebné sebevědomí, které by každý normální člověk měl mít. (Nemyslím tím ale sebevědomí jen ohledně vzhledu, ale také schopností člověka a tak, hodně lidí se podceňuje, ale kdyby se zkusili srovnat s jinými, zjistili by, že k tomu nemají žádný důvod.)
Samozřejmě se to nestalo ze dne na den, neřekla jsem si jednou večer: "Ale co, už se nebudu tak bát a víc se odvážu, tak a už mám sebevědomí!" To by bylo prima, kdyby to šlo, trvalo to trošku delší dobu a čím víc čas plynul, tím toho sebevědomí bylo víc, nepřerostlo to ale nějak moc, že bych se stala namyšlenou holkou, tohle bych opravdu nechtěla, jelikož takové lidi nemám ráda. Nemám ráda, když se někdo nad někým povyšuje, směje se mu za jeho nedostatky, když ho pořádně nezná a podobně. To, že je někdo pěknější, než někdo druhý, neznamená, že je to lepší člověk.
V mém okolí je spousta holek, které mají normální sebevědomí, ani nejsou stydlivé, ale odvahu také moc nemají, to znamená, že za klukem by nepřišly a spíše čekají, až nějaký osloví je (nebo už čekat nemusí, jelikož se stalo a svého vyvoleného už mají ;). Ale také se v mém okolí nachází stydlivé holky, nebo jak to říct, ty nesebevědomé, opravdu z nich spoustu k tomu nemá důvod, vždyť já sama bych mohla říct, že kdyby si věřily, tak se najednou stanou pěknější nejen ve svých očích, ale i v očích ostatních.
Nevím, kde jsem to sebevědomí vzala, vlastně jsem se zkusila srovnat s ostatními, zkusila jsem si říct, co umím líp než někdo jiný, nebo jestli jsem vážně ve všem tak neschopná, jak jsem si myslela, nebo spíš, já si nemyslela nic, ale prostě jsem si moc nevěřila, kdybych se mohla vrátit do minulosti, bylo by to jiné, ale já bych se tam vrátit nechtěla, protože cesta, jak jsem získala sebevědomí, byla rozhodně lepší, než kdybych ho měla už odmalička, to bych potom ani nemohla napsat tento článek a nevěděla bych, jak se cítí ne moc sebevědomé osoby. A já popravdě jsem moc ráda, že vím, jak se takoví lidé cítí.
Dost lidí získá sebevědomí díky kráse, plno pěkných holek se stane sebevědomější (některé i namyšlenější), když o ně má zájem mnoho kluků. Ale to, že o vás zrovna žádný zájem nemá, neznamená, že byste byly škaredé.
Proč se tak podceňujete? Myslíte si, že jste škaredé? Nebo blbé? Máte špatné známky ve škole, nejde to zlepšit, jste nemehlo? Ne!
Většina z toho je způsobená tím, že si nevěříte. Já jsem na to doplatila, byla jsem fakt blbá, jinak tose tak podceňovala, naštěstí je to už poměrně dávno, za tu dobu uplynulo mnoho a mnoho času. Vaše sebevědomí také ovlivňují přátelé, když máte dobré kamarády, o které se můžete opřít, v jejich přítomnosti se cítíte bezpečnější a také v tom případě sebevědomější, jelikož jste najednou sami sebou, nemusíte se přetvařovat a před vašimi přáteli jste spontální a nemáte důvod k obavám a podceňování, když dobří přátelé chybí, je to už horší. Tím, že vám chybí přátelé, se můžete podceňovat ještě více a dáváte si za vinu to, že tak dobré přátele nemáte, jelikož jste neschopní a kdo by se vůbec s takovou obludkou a neschopnou holkou chtěl bavit? KDO? Myslíte si, že nikdo? To je chyba, vždy se najde někdo, kdo by se stal vaším dobrým přítelem, jen se nesmíte bát promluvit, přátelit se s ostatními, seznamovat se.
Kdo myslíte, že je šťastnější - holka, co má padesát přátel, ale falešných, kteří ji za zády pomlouvají, ale před ní se s ní baví a jsou jejími nejlepšími přáteli, ale jakmile zmizí za rohem, oddychnou, že už je pryč. Nebo dívka, která má dva nejlepší přátele, za které by dala ruku do ohně a oni za ni také.
Samozřejmě, asi jsou šťastné obě, první dívka ale k tomu nemá důvod, bláhově si myslí, kolik nemá dobrých přátel, ale ve skutečnosti nemá ani jednoho. Druhá dívka má jistotu, své dva přátele zná a ani ji nemusí mrzet, že když někam přijde, není středem pozornosti a nezdraví ji všichni "falešní" přátelé.
Na toho kluka nemám, fakt ne, vždyť je tak krásný, má tvářičku tak neposkvrněnou a čisto a super vypracované tělo, na svém vzhledu nemá jedinou chybičku, skoro vypadá jako manekýn, model, na toho fakt nemá, slintá po něm půlka holek z okolí. Proč by si měl z nich vybrat mě? Chjo, já ho chci, ale bohužel … :(
Někdy se zbytečně podceňujete, když chcete někoho, o kom si myslíte, že na něj ve vzhledu nemáte. On ani nemusí být nějak pěkný, ale rozhodně si myslíte, že je hezčí než vy a tento hezký kluk přece nebude chodit s někým takovým jako vy - s obyčejnou holkou.
Ale vezměte si, že si myslíte, že na něj nemáte, ale přitom máte na víc než na něj, máte třeba na pěknější kluky, nezáleží to na vzhledu, záleží to na člověku, jeden krásný kluk vás odmítne, jiný bude rád, že o něj nějaká holka stojí. Třeba i on, i když je hezký a líbí se spoustu holkám, má nějaké deprese a podceňuje se, co víte?
Nadáváš tomu klukovi, ty jsi stydlivá, ale přeci jen ses odhodlala pohlédnout na něj a co on? Nic, prostě vůbec nereaguje, už to vzdáváš, podívala ses na něj, on teď musí udělat první krok a jestli neudělá, znamená, že se mu nelíbíš a je to ztracené. Ne, není, třeba si toho jen nevšiml, nebo mu to prostě nedošlo, že to, že jsi se na něj podívala znamená projev náklonnosti, třeba je trošku natvrdlý, nebo se také podceňuje a říká si: "Ta holka se na mě kouká, ale sakra, co si to nalháváš, s takovým obličejem u ní nemáš šanci, nedivá se na tebe kvůli tomu, že by ses jí líbil, chlape, ty jsi ale naivní, probuď se, na tak KRÁSNOU holku prostě nemáš!"
Nikdy nevíte, co si ten druhý myslí, třeba je ještě stydlivější než vy a bojí se vůbec jen jediným náznakem projevit své city. Vy si pak myslíte, že o vás nestojí :(
Lidi, ale prosím, nepodceňujte se, já vím, jak je to hrozné, když chybí sebevědomí, sama jsem si to chvíli zažila, nechápu se, ale je to tak, dobrá, bylo mi tak 12 let, či kolik, ale i tak … někteří se ale podceňují i v dospělosti a jiní, co by se právem podceňovat měli, mají sebevědomí až příliš!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 samoten samoten | 10. ledna 2008 v 15:57 | Reagovat

Poslouchej sve srdce kdyz te vola....Miluj kdyz muzes,otevri sve srdce,svoji lasku...MILUJ

2 KK KK | E-mail | 22. ledna 2008 v 19:16 | Reagovat

Bydlel jsem ve velkoměstě, kde bylo mnoho krásných ale i hodných holek, kterým jsem se třeba líbil. Ale měl jsem tak malé sebevědomí, že jsem si to prostě nepřipustil. Dokonce jsem byl takový srab, že jsem to neřešil ani s kamarády, ani s rodinou. Bylo mi necelých 16 let a přestěhovali jsme se do vesnice u malého města - naprosto jiné prostředí, jiní lidé, jiná škola, jiní kamarádi. Ve škole jsem se cítil ze začátku opravdu hrozně - často jsem si přál propadnout se do země, nemohl jsem myslet na nic jiného, co si o mně ostatní asi myslí, třeba když jsem byl před tabulí, když jsem měl divný účes (na kterém mi i dnes ale dost záleží :P)...Najednou jsem se ale zkamarádil s lidmi, kteří mě podporovali. Když po mně hodil spolužák kouli z papíru, tak jsem si, díky mým novým kamarádům, nemusel dělat starosti, co si o mně ostatní budou myslet, přestože se třeba zasmálo víc lidí, než ten spolužák sám. S kamarády jsem probíral, jaká děvčata v nové třídě jsou, kdo se nám líbí, atd.. Jsem stále v prváku, pomalu a jistě jsem nabral sebevědomí, a stále ještě nabírám. A stačilo právě pár kamarádů - takže to funguje ;).

Včera jsem se po týdnu viděl s vysěnou holčinou, u který jsem si, podle jejích pohledů a menších náznaků, připustil, že bych u ní šanci opravdu mít mohl. Hned včera jsem jí přišel navštívit do třídy. A další přestávku zase...Dneska jsem se s ní zase sešel. A najednou jsem zjistil, že ty kolena se mi OPRAVDU TŘESOU!! :)

Moc pěknej článek, skoro jako vytržené z mého života! Jen málo lidí-spisovatelů umí takhle vyjádřit své pocity, jako ty :-) Rád jsem si početl. Díky.

3 Al Al | 1. května 2008 v 19:51 | Reagovat

tak to je přesný:)Pěknej článek..

4 Lůca =) Lůca =) | E-mail | 17. srpna 2008 v 22:35 | Reagovat

Tak toto je pěkný a u mě úúúplně pravdivý.. já se podcenuju každý den, celej život a nemužu se toho zbavit.. snažím se jak chci ale nejde to.. =( prostě na to nemám.. nemám na nic.. myslim si že sem nejhnusnější člověk na světě, i když sem třeba viděla horší tak pořád mě něco nutí si to myslet a asi to bude pravda že sem nejhnusnější.. sem blondýna takže sem pochopitelně dost blbá =( skoro všichni si to beztak myslí, když už mi to říká i vlastní táta kterýho když naseru tak začne vykládat jaká sem kráva blbá atd.. a můj brácha ten i když to myslí ze srandy on prostě takovej je tak taky říká že sem hnusná a blbá.. směje se tomu a on je prostě takovej..tohle třeba řekne i hezký holce..už je takovej ale i když vím že to nemyslí vážně tak mi to leze do hlavy a už se toho nemužu zbavit.. nemam asi ani to nejmensi sebevedomi.. mam na sobe beztak jen chyby =( kdyby jen to tech opar chybiicek se snese, ale ja sem chyba CELA JA =( a jeste k tomu sem strasne stydlivá osoba.. i kdyz si rikam ze takova nechci byt, ze se nechci podcenovat - nejde to! Nemuzu nic delat, ty pocity se me drzi jako kliste =( i kyž mi je 14, tak se to spiš zhoršue než zlešuje.. a všem už tím lezu na nervy s těma ,,kecama,, podle nich.. =( za chvili kvuli tomu nebudu mit kamarady uz vubec ne? =( co mam delat? =( kdyz nic nejde.. tak asi nic.. =( mam ted pocit jako by me nemel nikdo rad =( nikdo o me nestal.. nikomu na me nezalezi.. sem jen miniaturni tecka na tomhle svete mezi mega teckama =( takze me nikdo nevidi a ani nevi ze existuju.. =( achjo to je ale dlouhej clanek no nikomu se to asi nebude chtit cist ale ted se takhle vazne citim a neni to ani pulka =( nwm co mam delat. =( nemyslet na to? Nepodcenovat se porad? Vse zahodit za hlavu? Kdyz to nejde.. sem stydliva,melancholik,pesimista.. nemam se rada.. =( achjo =(

5 Andy Andy | Web | 16. listopadu 2008 v 15:55 | Reagovat

Souhlasím...moje nesmělost nezná hranic.A já už toho mám dost.Proto ybch s tím chtěla rychle něco udělat,jenom mít odvahu něco dělat.

6 A. A. | 13. dubna 2012 v 21:37 | Reagovat

TEn začátek, je naprosto uplne presne kus myho zivota, nekdy se na me usmeje ale ja si nemuzu pripustit ze bych se mu libila, me se libi moc fakt hodne, ale ze bych se libila  ja jemu ??? Kdyz se na me diva, nejsem schopna se na nej taky podivat.. ale nevzdavam to, po tomhle clanku se na nej proste usmeju kaazdej den :)

7 Lijána Lijána | 17. února 2013 v 9:44 | Reagovat

Článkem se ti podařilo vyjádřit pocity holek, zamyšlením se nad vztahy s klukama. Řekla bych, že tímto článkem si holky uvědomí, že je to jenom v jejich myšlenkách.VŠECHNY ŽENY JSOU KRÁSNÉ, jenom ještě nenašli způsob jak to ukázat světu.

8 Petra Petra | E-mail | 20. ledna 2016 v 19:56 | Reagovat

Lůco,mluvíš mi úplně z hrdla duše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama