Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Láska z autobusu, vlaku

27. března 2007 v 20:52 | Simča |  Moje myšlenky
Pro ty, co jsou nešťastně, platonicky atd. zamilovaní do někoho z těchto dvou dopravních prostředků ….
Myslím si, že je mnoho z vás, kteří dojíždí do školy, či do práce, nebo jenom městskou domů a líbí se jim tam nějaký pěkný kluk/holka. Bohužel nemám nějaké "účinné" rady jak někoho takového sbalit, snad jen pár rad, které jsem četla/slyšela od jiných. Prvním krokem, kterým se rozhodně neztrapníte, je okukování, sledujte, co ta druhá osoba dělá, jak se chová, pokud možno i mluví a tak, občas se na ni dívejte a pokud to vydržíte, tak můžete zkusit i přímí pohled z očí do očí, pro ty odvážnější i úsměv. No a ti nejodvážnější si za tou osobou můžou rovnou sednout :)
Pokud jste v autobuse (ve vlaku) zaregistrovali nějakou sympatickou osobu druhého pohlaví a zamilovali jste se do ní (nevím, jak jinak to nazvat), jenže si myslíte, že ta osoba ani netuší, že existujete, tak ještě nezoufejte, může tu být také možnost, že si vás i ta druhá osoba všimla a také se jí líbíte, jenže je třeba stejně stydlivá jako vy.
Existují stydlivé typy lidí, kterým i když se někdo líbí, tak jakmile se s tím druhým člověkem, do kterého jsou "zamilovaní", mají setkat pohledem, tak hned uhnout a musí se dívat jinam. Pak si myslíme, že o nás nemá absolutní zájem, někdy je to bohužel pravda, jelikož se na nás ten člověk nechce dívat proto, že je mu to nepříjemné :( ale jindy se mu také můžeme líbit, jen se tak strašně stydí.
Nejhorší je, když cestujeme sami a ten dotyčný tam kolem sebe má bandu kamarádů, nebo stačí jen jeden/jedna kamarád/ka. To už seznamování není vůbec lehké. Je přece jen lehčí, když jste jakoby sami dva (i když kolem vás je spoustu dalších lidí, které ale ani jeden z vás neznáte), než když on má kolem sebe převahu. Něco jiného je, když on/a je tam sám/a a vy máte ještě někoho. Ta druhá osoba, co cestuje s vámi, vám může dodat odvahu, nebo dokonce vašeho vyvoleného oslovit, jenže také se může stát, že ten druhý si pak může myslet, že ho např. vaše kamarádka balí, že?! A máme tu takový malý problém. (Ona by to totiž dokonce mohla být i pravda, tak pozor, ať vám ho/ji kamarád/ka nepřebere!)
Nejhorší je, když se takhle dva mají "rádi" a neví to a jen kolem sebe chodí jako kolem horké kaše. Jenže jak se to mají dozvědět, když ani jeden z nich nemá odvahu a popravdě ono dopravní prostředek není tak nejvhodnější místo k seznamování, řekla bych, že tam je to o mnoho složitější než třeba na diskotéce. Na diskotéce do sebe dáte nějakého toho panáka na dodání odvahy a pak to jde samo, ale umíte si představit, že byste si dali panáka a nastoupili tak do autobusu/vlaku. To si myslím by nebyl nejlepší nápad.
Rady jako žduchni do něj/ní nebo vystup na stejné zastávce co on/a nejsou vždy účinné. V mnoha případech to ani nejde uskutečnit.
A proč se mnohokrát bojíte druhé osobě z autobusu (vlaku) přiznat svou náklonnost k ní?
Samozřejmě proto že chybí ta odvaha, také proto, že se bojíte odmítnutí. Ale také i proto, že si nedovedete představit, kdyby vás ta osoba odmítla, že ji třeba ještě několik let budete potkávat každý den. To by byla hrozná bolest, ze začátku určitě, až k nevydržení. To si ani neumím představit. Samozřejmě se říká risk je zisk. Nic tím neztratíš, to je na jednu stranu pravda, ale na druhou ne. Sice zjistíte, že ta osoba nestojí za to a že se klidně můžete zaměřit na někoho jiného, když tady není šance. Ale zlomené srdce a konec veškeré naděje za to mnohdy nestojí.
Zvažujete všechna pro a proti, udělat to nebo ne. Co vlastně o té osobě vím? Jak vypadá to určitě. Někteří ví i jak mluví, jak se chová atd. I z výrazu obličeje hodně můžeme vyčíst. Ale na první pohled velký frajírek může být milý kluk s velkým srdcem a zase naopak od pohledu hodný kluk může být velkým frajírkem bez srdce.
A co když má dotyčný holku/kluka? Tahle situace už je poněkud horší. Má sestřenka mi sice řekla, že ani holka/kluk není překážkou. Jenže i kdyby se vám tedy druhou osobu podařilo získat pro sebe, nežili byste pak s obavou, když vy jste ho dokázali odloučit od jeho holky/kluka, tak že někdo jiný zase dokáže odloučit jeho od vás?
Chjo, tyhle lásky z dopravních prostředků nejsou vůbec lehké, ale hodně štěstí všem, kdo v takové situaci jste.
A na závěr 2 zásady slušného chování v dopravním prostředku:
Nikdy nepouštěj nikoho sednout na své místo, odpočívej tak dlouho, jak to jde až budeš starý, tak už si nesedneš!
Nedávej si nohy na sedadlo, aby sis neušpinil boty. Nikdy nevíš, jaký prase tam sedělo. :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Soniii Soniii | E-mail | 14. prosince 2008 v 20:21 | Reagovat

Ahoj...moc pěkný zamyšlení...Chci jen rict ze ja mam taky svou zkusenost....Kdyz jsem jela na dovolenou totalne sem zblbla a platonicky se zamilovala do naseho ridice toho autobusu...Jak se na mě vzdycky tak podival a usmival se to bylo neco....ale problem...je o 25 let starsi jak ja...byla jsem s nim 5 dnu a ted je to 7 mesicu a ja ho porad nedostala z hlavy....Ja ty platonicky laasky nenavidim....porad mi co mám delat..??

2 Dasa Dasa | E-mail | 14. března 2012 v 14:32 | Reagovat

Ahoj, ja mam takovych skusenosti nekolik, nikdy sem to moc neresila, potkat nekoho v buse, to je pro mne jako pohledem zavadit o chlapa co jde proti mne na ulici a to ho mam hned oslovovat nebo to cekat od nej? Stala se mi ale moc prijemna vec pred par dny v autobuse 44 v Brne, tak hezky se na mne dlouho nikdo neusmival a poprve lituji ze sem nevystoupila s nim.. co uz, zivot je takovy..mozna priste :-)

3 keycode keycode | Web | 17. června 2015 v 18:51 | Reagovat

To na to vypadá. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama