Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Každý den

25. března 2007 v 22:08 | Simča |  Příběhy o lásce
Byla jedná dívka, Nela. Každý den potkávala jednoho kluka, Jindru. Chodili kolem sebe každý den, někdy je dělilo jen několik centimetrů, nikdy spolu nemluvili. Vlastně Jindra nevěděl ani o Nelině existenci, občas se na ni podíval, ale to byl takový ten pohled jakým se díváme na procházející lidi, prostě s nezájmem, jen náhodný. Jenže Nela se do něj postupem času zamilovala, viděla ho každý den a ta zamilovanost v ní stále sílila více a více. Jindra dál chodil kolem ní a nevšímal si jí. Většinou byl Jindra sám, někdy měl kolem sebe kamarády a podíval si s nimi. Tím se Nela dozvěděla o něm víc, z rozhovoru, který vedl se svými přáteli, Nela usoudila, že je Jindra ještě více sympatičtější a milejší, než si původně myslela. Vyhovoval všem jejím představám. Jak vzhledově, tak v chování a názorech. Nela nebyla žádná holka, co by si vybírala největší borce a krasavce z okolí. Jindra byl normální kluk. Příroda mu nenadělila nějak moc krásy. Ale pro svou obyčejnost se jí líbil. V jejích očích totiž nebyl obyčejný, byl to ten nejkrásnější kluk pod sluncem, i když Nela věděla, že kdyby se zeptala jiných holek, tak se jim Jindra vzhledově líbit nebude a o to právě šlo. Ona nechtěla žádného krasavce, který se zajímá jen o to, jestli se mu přes noc zvětšily svaly a jestli tahle nová mikina je "in". Jindra ale měl charisma, možná že ho ostatní holky nevnímaly, ale na ni tenhle kluk prostě zapůsobil, i když nevědomky, trefil jí přímo do srdce.
Čas plynul a plynul, Nela o Jindrovi věděla stále víc, jenže stále s ním nemluvila. On o její existenci neměl pořád tušení. Nela věděla, že musí něco udělat, nějak v podvědomí tušila, že Jindra je ten pravý, i když se přeci jen bála, že by se mohla mýlit. Trápily ji myšlenky jako: Co když má holku? Co když se v něm mýlím a kdybych ho oslovila, tak si mě ani nebude všímat?
Nela nebyla žádná stydlivka, když ji nějaký kluk oslovil, klidně se s ním začala v přátelském duchu bavit, prostě to byla veselá holka. Jenže u Jindry to bylo jiné, věděla, že kdyby ji oslovil, snad by ze sebe nedostala ani jediné slovo. V jeho přítomnosti ji splašeně bušilo srdce, podlamovaly se kolena a vyschlo jí úplně v ústech. Co tohle je za pocity?
Nela neměla odvahu. Marně ji hledala, ale nenašla ji. Chtěla Jindru oslovit, jenže bála se jeho odmítnutí, bála se toho, že kdyby jí odmítnul, rozplynuly by se všechny sny o něm. A navíc, kdyby ji odmítnul, strašně by to bolelo, potkávat ho každý den. Bála se toho, že by to třeba řekl svým přátelům a ti by se jí pak smáli.
Školní rok se pomalu blížil ke konci a Nela na rozdíl od ostatních lidí školou povinných nechtěla za žádnou cenu prázdniny. Věděla, že tak ho dva měsíce neuvidí, dva měsíce neuslyší jeho hlas, nepodívá se do jeho krásných čokoládových oček.
Dny ubíhaly. Nela se potají stále koukala na Jindru. Bolel jí pohled na něj. Jindra vypadal takový smutný a někdy se na ostatní koukal až zle, z toho pohledu ji mrazilo, ale i když vypadal tak nepřístupně a zle, pořád si myslela, že ten kluk má dobré srdce a nemůže soudit jen podle pohledu, kterým se dívá na okolí. Třeba má Jindra nějaké problémy? Pomyslela si. Když se nad tím pak ale zamyslela, uvědomila si, že Jindra se tak díval vždycky. Snad to byla jen obrana proti svému okolí. Nevěděla přesně, co si o něm má myslet. Jaký Jindra je? Stydlivý? Docela to tak vypadalo. Její zamilovanost se ale každým dnem prohlubovala. Věděla, že tohle není žádná láska, jen zalíbení a pokud nic nepodnikne, nikdy z toho nebude víc. Nemůžeme přeci milovat člověka, kterého neznáme! Ale Nela si stejně připadala jakoby ho znala nekonečně dlouhou dobu. Jenže Jindra stále její pohledy neopětoval, on vlastně ani nezaregistroval to, že se ona na něj zamilovaně kouká. Své smutné oči upíral na všechny kolem sebe, jen Nele se pohledem vyhýbal. Teda jí se to tak zdálo, nebo se pletla? Sama sebe se ptala, proč se zrovna jí pohledem vyhýbá a už začala mít myšlenky typu jako: On si mě všimnul, ale nelíbím se mu, je pro něj odporné se na mě jen podívat! A byla z toho moc smutná.
Prázdniny. Všichni se radovali, všichni nadšeně vybíhali ze škol a muchlali vysvědčení a zastrčili ho do kapsy, všichni pospíchali domů, či někam šli posedět s přáteli, jelikož teď už měli moc času. Všichni byli šťastní. Jen ona ne … věděla, že ho teď dva měsíce neuvidí a při tom pomyšlení se jí dělalo těžce u srdce.
Uplynul jeden měsíc prázdniny. Nela přemýšlela nad Jindrou, už to bylo tak dávno, co ho viděla, jakoby celý rok, snažila se na něj zapomenout a koukat se na jiné kluky a ono se jí to docela vedlo! V okolí se naskytl jiný, který chtěl získat její srdce, ona mu ho sice nedala, ale stali se z nichkamarádi. Za druhý měsíc potkala Nela mnoho kluků a konečně zjistila, že Jindra není jediný na světě, dokázala se radovat a myšlenky na něj už ji skoro vůbec netrápily.
A pak to zase nastalo - škola. A také Jindra! Nela ho zase začala potkávat každý den. Na začátku se na něj dívala poněkud jinak, jako na ostatní kluky, jenže pak se její cit k němu vrátil a projevil se ještě ve větší míře. Nela zjistila, že na Jindru prostě nemůže zapomenout. O prázdninách se jí to sice málem povedlo, ale jakmile ho zase viděla, vše se vrátilo. Došla k závěru, že kdyby ho už snad nikdy v životě neviděla, snad by lehce zapomněla, ale jakmile ho bude vídat zase každý den, nezapomene nikdy.
Chtěla zapomenout, ale neměla na to sílu. Chtěla ho oslovit, ale neměla na to odvahu.
Nela Jindru potkávala dál a dál. Její zamilovanost tu pořád zůstala, Neliny oči patřily jen jemu, jeho oči nepatřily jí.
Ona se s ním ale bohužel neseznámila, jejich cesty se o několik let později rozešly, ona už ho nepotkávala. Ale zjistila, že se v něčem mýlila. Nikdy na něj nedokázala zapomenout a navždy litovala toho, že ho neoslovila …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 18. května 2008 v 1:21 | Reagovat

obyčejnej ale hezkej příběh a i pravdivej...tohle si myslim ze se stalo vic lidem vcetne me:(

2 Ellis Ellis | 3. června 2008 v 14:13 | Reagovat

to je smutný :( a taky si myslim že je pravdivý ...

3 lucinka287 lucinka287 | 28. června 2008 v 12:32 | Reagovat

skoda ze to neskoncilo lip ale jinak moc pekny pribeh =)

4 adelkkka adelkkka | 14. července 2008 v 17:02 | Reagovat

Fakt smutnej příběh:-(skoro jsem se rozbrečela

5 Týna =] Týna =] | Web | 1. srpna 2008 v 21:58 | Reagovat

Tohle se opravdu stává často..a pak bychom udělali vše proto, abychom se do toho momentu mohli vrátit a sebrat odvahu ho oslovit..

Smutny..hrozne moc smutny..:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama